Žalmy 60

1 Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování, Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců. Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.

Salmo “Mictão” de Davi, de ensinamento, para o regente, conforme “Susanedute”, quando lutou contra os de Arã-Naraim e Arã-Zobá, e Joabe voltou vitorioso, tendo ferido no Vale do Sal a doze mil dos de Edom: Deus, tu nos rejeitaste, e nos quebraste; tu te encheste de ira. [Por favor], restaura-nos!

2 Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.

Tu fizeste a terra tremer, [e] a abriste; cura suas rachaduras, porque ela está abalada.

3 Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.

Mostraste ao teu povo coisas duras; nos fizeste beber vinho perturbador.

4 Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. (Sélah)

Deste uma bandeira aos que te temem, para se refugiarem dos tiros de arco. (Selá)

5 Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.

Para que os teus amados sejam livrados; salva-nos com tua mão direita, e responde-nos.

6 Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.

Deus falou em seu santuário: Eu me alegrarei; repartirei a Siquém e medirei o vale de Sucote.

7 Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.

Meu [é] Gileade, e meu [é] Manassés; e Efraim [é] a força de minha cabeça; Judá [é] meu legislador.

8 Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.

Moabe [é] minha bacia de lavar; sobre Edom lançarei minha sandália; gritarei de alegria sobre a Filístia.

9 Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?

Quem me levará a uma cidade fortificada? Quem me guiará até Edom?

10 Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi?

Não serás tu, ó Deus, que tinha nos rejeitado? Não saías tu, ó Deus, com nossos exércitos?

11 Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská.

Dá-nos socorro para a angústia; porque a salvação de [origem] humana é inútil.

12 V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše.

Com Deus faremos coisas grandiosas; e ele atropelará nossos adversários.