Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Au maître-chantre. — Psaume des enfants de Coré. O peuples, écoutez tous; Prêtez tous l'oreille, habitants du monde,
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
Enfants du peuple et enfants des grands, Le riche aussi bien que le pauvre!
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Ma bouche prononcera des paroles sages: Les pensées de mon coeur sont pleines de sens.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Je prêterai l'oreille aux sentences qu'il m'inspire; J'expliquerai mon énigme au son de la harpe.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Pourquoi aurais-je peur aux jours de l'infortune, Quand la méchanceté de mes adversaires m'environne?
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
Ils se confient en leurs biens; Ils se glorifient de la grandeur de leurs richesses.
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Mais l'homme ne saurait racheter son frère, Ni payer à Dieu sa rançon:
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
Le rachat d'une âme est trop cher; On ne saurait en payer le prix!
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
Ils ne vivront pas toujours; Ils n'éviteront pas la vue du tombeau;
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Oui, ils le verront! Les sages meurent; Le fou et l'insensé périssent également, Et ils laissent leurs biens à d'autres.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
Ils pensent que leurs maisons dureront éternellement, Que leurs demeures subsisteront d'âge en âge; Et ils donnent leurs noms à leurs terres.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Mais l'homme, même le plus opulent, n'a point de durée; Il est semblable aux bêtes vouées à la destruction.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
La voie qu'ils suivent est celle de la folie: Pourtant, ceux qui viennent après eux Approuvent leurs discours. (Pause)
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Ils sont poussés vers le Séjour des morts comme un troupeau; La mort les conduit comme un berger. Quand vient le matin, les justes les foulent aux pieds; Leur beauté disparaîtra dans le tombeau! Ils n'auront pas d'autre demeure! (Sheol h7585)
Mais Dieu délivrera mon âme de l'étreinte du Séjour des morts; Car il me prendra sous sa garde. (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Ne crains point, quand un homme s'enrichit, Quand l'opulence de sa maison s'accroît.
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
Car, en mourant, il n'emportera rien; Son opulence ne le suivra pas dans la tombe.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Tu as beau te proclamer heureux pendant ta vie, Ou t'attirer des louanges pour les joies que tu as en partage.
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
Tu t'en iras pourtant vers la génération de tes pères. Qui ne reverront jamais la lumière.
20 Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
L'homme, même le plus opulent, qui n'a point d'intelligence, Est semblable aux bêtes vouées à la destruction!
