Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Dem Vorsänger. Von den Söhnen Korahs, ein Maskil. Gott, mit unseren Ohren haben wir gehört, unsere Väter haben uns erzählt die Großtat, die du gewirkt hast in ihren Tagen, in den Tagen vor alters.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Du, mit deiner Hand hast du Nationen ausgetrieben, und sie hast du gepflanzt, Völkerschaften hast du verderbt, und sie hast du ausgebreitet.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Denn nicht durch ihr Schwert haben sie das Land in Besitz genommen, und nicht ihr Arm hat sie gerettet; sondern deine Rechte und dein Arm und das Licht deines Angesichts, weil du Wohlgefallen an ihnen hattest.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
Du selbst bist mein König, o Gott; gebiete die Rettungen Jakobs!
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Durch dich werden wir niederstoßen unsere Bedränger; durch deinen Namen werden wir zertreten, die wider uns aufstehen.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Denn nicht auf meinen Bogen vertraue ich, und nicht wird mein Schwert mich retten.
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
Denn du rettest uns von unseren Bedrängern, und unsere Hasser machst du beschämt.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
In Gott rühmen wir uns den ganzen Tag, und deinen Namen werden wir preisen ewiglich. (Sela)
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Doch du hast uns verworfen und zu Schanden gemacht, und zogest nicht aus mit unseren Heeren.
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Du ließest uns zurückweichen vor dem Bedränger, und unsere Hasser haben für sich geraubt.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Du gabst uns hin wie Schlachtschafe, und unter die Nationen hast du uns zerstreut.
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Du verkauftest dein Volk um ein Geringes und hast nicht hochgestellt ihren Preis.
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Du machtest uns zum Hohne unseren Nachbarn, zum Spott und Schimpf denen, die uns umgeben.
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Du machtest uns zum Sprichwort unter den Nationen, zum Kopfschütteln unter den Völkerschaften.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Den ganzen Tag ist vor mir meine Schande, und die Scham meines Angesichts hat mich bedeckt,
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
wegen der Stimme des Schmähers und Lästerers, wegen des Feindes und des Rachgierigen.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
Dieses alles ist über uns gekommen, und wir haben deiner nicht vergessen, noch betrüglich gehandelt wider deinen Bund.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
Nicht ist unser Herz zurückgewichen, noch sind unsere Schritte abgebogen von deinem Pfade;
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
obgleich du uns zermalmt hast am Orte der Schakale, und uns bedeckt mit dem Schatten des Todes.
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Wenn wir vergessen hätten den Namen unseres Gottes und unsere Hände ausgestreckt zu einem fremden Gott,
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
würde Gott das nicht erforschen? Denn er kennt die Geheimnisse des Herzens.
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Doch um deinetwillen werden wir getötet den ganzen Tag, wie Schlachtschafe sind wir geachtet.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Erwache! Warum schläfst du, Herr? Wache auf! Verwirf uns nicht auf ewig!
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Warum verbirgst du dein Angesicht, vergissest unser Elend und unsere Bedrückung?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Denn unsere Seele ist in den Staub gebeugt, unser Bauch klebt an der Erde.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Stehe auf, uns zur Hilfe, und erlöse uns um deiner Güte willen!
