Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Au maître-chantre. — Hymne des enfants de Coré. Dieu, nous avons entendu de nos oreilles, Nos pères nous ont raconté L'oeuvre que tu as faite de leur temps, Aux jours d'autrefois.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
De ta main tu les as établis, en dépossédant les nations; Tu as détruit des peuples pour leur faire une place.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Car ce n'est pas leur épée qui leur a conquis le pays; Ce n'est pas leur bras qui les a sauvés: C'est ta main droite, c'est ton bras, C'est la lumière de ta face. Parce que tu leur étais favorable!
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
Dieu, toi qui es mon roi. Donne à Jacob la victoire!
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Par toi nous repousserons nos ennemis; En ton nom nous écraserons nos adversaires.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Car ce n'est pas en mon arc que je mets ma confiance; Ce n'est pas mon épée qui me sauvera.
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
C'est toi qui nous as délivrés de nos oppresseurs. Et qui as couvert de honte nos ennemis.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
C'est en Dieu que nous nous glorifions chaque jour; Nous célébrerons son nom éternellement. (Pause)
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Cependant, tu nous as rejetés et couverts d'opprobre, Et tu ne sors plus avec nos armées.
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Tu nous fais reculer devant l'oppresseur. Et nos ennemis se partagent nos dépouilles.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Tu nous livres comme des brebis à dévorer; Tu nous as dispersés parmi les nations.
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Tu vends ton peuple pour rien. Et tu le mets à vil prix.
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Tu fais de nous un objet d'opprobre pour nos voisins; Nous sommes la risée, le jouet de ceux qui nous entourent.
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Oui, tu fais de nous la fable des nations; En nous voyant, les peuples hochent la tête.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
La honte m'accable tous les jours, Et la confusion couvre mon visage,
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
A la voix de celui qui m'insulte et m'outrage, Sous les regards de mon ennemi, De celui qui s'acharne à ma perte.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
Tous ces malheurs nous sont arrivés. Cependant nous ne t'avions pas oublié. Nous n'avions pas violé ton alliance.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
Notre coeur ne s'était pas détourné de toi; Nos pas ne s'étaient point écartés de ton sentier.
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
Et pourtant, tu nous as refoulés parmi les chacals; Tu nous as couverts de l'ombre de la mort.
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Si nous eussions oublié le nom de notre Dieu, Si nous eussions étendu nos mains vers un Dieu étranger,
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
Dieu n'en serait-il pas informé, Lui qui connaît les secrets du coeur?
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Mais c'est à cause de toi Que nous sommes sans cesse livrés à la mort. Et traités comme des brebis destinées à la boucherie!
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Réveille-toi! Pourquoi dors-tu, Seigneur? Lève-toi, ne nous rejette pas pour toujours!
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Pourquoi caches-tu ta face? Pourquoi oublies-tu notre misère et notre détresse?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Car notre âme est abattue dans la poussière; Notre corps reste attaché à la terre.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Lève-toi, viens à notre aide, Et délivre-nous, à cause de ta bonté!
