Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Gospode! nemoj me karati u gnjevu svojem, niti me nakazati u jarosti svojoj.
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Jer strijele tvoje ustrijeliše me, i ruka me tvoja tišti.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Nema zdrava mjesta na tijelu mojem od gnjeva tvojega; nema mira u kostima mojim od grijeha mojega.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Jer bezakonja moja izaðoše vrh glave moje, kao teško breme otežaše mi.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Usmrdješe se i zagnojiše se rane moje od bezumlja mojega.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Zgrèio sam se i pogurio veoma, vas dan idem sjetan;
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Jer sam iznutra pun ognja, i nema zdrava mjesta na tijelu mojem.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Iznemogoh i veoma oslabih, rièem od trzanja srca svojega.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Gospode! pred tobom su sve želje moje, i uzdisanje moje nije od tebe sakriveno.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Srce moje jako kuca, ostavi me snaga moja, i vid oèiju mojijeh, ni njega mi nema.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Drugovi moji i prijatelji moji videæi rane moje otstupiše, daleko stoje bližnji moji.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Koji traže dušu moju namještaju zamku, i koji su mi zlu radi, govore o pogibli i po vas dan misle o prijevari.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
A ja kao gluh ne èujem i kao nijem koji ne otvora usta svojijeh.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Ja sam kao èovjek koji ne èuje ili nema u ustima svojim pravdanja.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Jer tebe, Gospode, èekam, ti odgovaraj za mene, Gospode, Bože moj!
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Jer rekoh: da mi se ne svete, i da se ne razmeæu nada mnom, kad se spotakne noga moja.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Jer sam gotov pasti, i tuga je moja svagda sa mnom.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Priznajem krivicu svoju, i tužim radi grijeha svojega.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Neprijatelji moji žive, jaki su, i (sila) ih ima što me nenavide na pravdi.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Koji mi vraæaju zlo za dobro, neprijatelji su mi zato što sam pristao za dobrim.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Nemoj me ostaviti, Gospode, Bože moj! nemoj se udaljiti od mene.
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Pohitaj u pomoæ meni, Gospode, spasitelju moj!
