Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Salmo di Davide. Per far ricordare. O Eterno, non mi correggere nella tua ira, e non castigarmi nel tuo cruccio!
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Poiché le tue saette si sono confitte in me, e la tua mano m’è calata addosso.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Non v’è nulla d’intatto nella mia carne a cagion della tua ira; non v’è requie per le mie ossa a cagion del mio peccato.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Poiché le mie iniquità sorpassano il mio capo; son come un grave carico, troppo pesante per me.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Le mie piaghe son fetide e purulenti per la mia follia.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Io son tutto curvo e abbattuto, vo attorno tuttodì vestito a bruno.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Poiché i miei fianchi son pieni d’infiammazione, e non v’è nulla d’intatto nella mia carne.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Son tutto fiacco e rotto; io ruggisco per il fremito del mio cuore.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Signore, ogni mio desiderio è nel tuo cospetto, e i miei sospiri non ti son nascosti.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Il mio cuore palpita, la mia forza mi lascia, ed anche la luce de’ miei occhi m’è venuta meno.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
I miei amici, i miei compagni stan lontani dalla mia piaga, e i miei prossimi si fermano da lungi.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Quelli che cercan la mia vita mi tendono reti, e quelli che procurano il mio male proferiscon cose maligne e tutto il giorno meditano frodi.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Ma io, come un sordo, non odo: son come un muto che non apre la bocca.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Son come un uomo che non ascolta, e nella cui bocca non è replica di sorta.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Poiché, in te io spero, o Eterno; tu risponderai, o Signore, Iddio mio!
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Io ho detto: Non si rallegrino di me; e quando il mio piè vacilla, non s’innalzino superbi contro a me.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Perché io sto per cadere, e il mio dolore è del continuo davanti a me.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Io confesso la mia iniquità, e sono angosciato per il mio peccato.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Ma quelli che senza motivo mi sono nemici sono forti, quelli che m’odiano a torto son moltiplicati.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Anche quelli che mi rendon male per bene sono miei avversari, perché seguo il bene.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
O Eterno, non abbandonarmi; Dio mio, non allontanarti da me;
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
affrettati in mio aiuto, o Signore, mia salvezza!
