Žalmy 22
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
Au maître-chantre. — Sur «Biche de l'aurore». — Psaume de David. Mon Dieu, mon Dieu, pourquoi m'as-tu abandonné Pourquoi restes-tu loin, sans me secourir, Sans écouter mon gémissement?
2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Mon Dieu, je crie le jour, — et tu ne réponds pas; La nuit — et je n'ai point de repos.
3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
Cependant, tu es le Saint, Dont le trône est environné des louanges d'Israël.
4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
C'est en toi que se sont confiés nos pères; Ils ont eu confiance, et tu les as délivrés.
5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
Ils ont crié vers toi, et ils ont été sauvés. Ils se sont confiés en toi, et ils n'ont pas été déçus.
6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
Mais moi, je suis un ver de terre et non un homme, L'opprobre des hommes et le méprisé du peuple.
7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
Tous ceux qui me voient se moquent de moi; Ils ricanent, ils hochent la tête en disant:
8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
«Qu'il se repose sur l'Éternel, et l'Éternel le délivrera; Il le sauvera, puisqu'il a mis en lui son affection!»
9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Oui, c'est toi qui m'as tiré du sein de ma mère, Et qui m'as fait reposer en paix dans ses bras.
10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
J'ai été remis entre tes mains dès ma naissance; Dès le sein de ma mère, tu as été mon Dieu.
11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Ne t'éloigne pas de moi, quand la détresse est proche, Quand il n'y a personne pour me secourir!
12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
De nombreux taureaux sont autour de moi; Les robustes taureaux de Basan m'enveloppent.
13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
Mes ennemis ouvrent leur bouche contre moi, Comme un lion qui déchire et rugit.
14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
Je suis comme l'eau qui s'écoule, Et tous mes os se sont disjoints; Mon coeur est comme la cire: Il se fond dans mes entrailles.
15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
Ma vigueur est desséchée comme la brique; Ma langue s'attache à mon palais, Et tu m'as couché dans la poussière de la mort.
16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
Car des chiens m'ont environné; Une bande de malfaiteurs m'a entouré; Ils ont percé mes mains et mes pieds.
17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
Je pourrais compter tous mes os! Mes ennemis me regardent et m'observent:
18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
Ils partagent entre eux mes vêtements, Et ils tirent ma robe au sort.
19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
Toi donc, ô Éternel, ne t'éloigne pas! Toi qui es ma force, accours à mon aide!
20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Délivre mon âme de l'épée, Ma vie, de la dent des chiens!
21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Sauve-moi de la gueule du lion Et des cornes des buffles! Oui, tu m'as exaucé!
22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
J'annoncerai ton nom à mes frères; Je te louerai au milieu de l'assemblée.
23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
Vous qui craignez l'Éternel, louez-le; Vous tous, race de Jacob, glorifiez-le; Craignez-le, vous tous, race d'Israël!
24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
Car il n'a point méprisé, il n'a pas dédaigné la misère de l'affligé. Il n'a pas détourné de lui son visage; Mais il l'a exaucé quand il criait vers lui.
25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
Tu seras loué par moi dans la grande assemblée; J'accomplirai mes voeux en présence de ceux qui te craignent.
26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
Les malheureux mangeront et seront rassasiés; Ceux qui recherchent l'Éternel le loueront. Que leur coeur revienne à la vie pour toujours!
27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
Tous les peuples de la terre se souviendront de l'Éternel, Et ils reviendront à lui; Toutes les familles des nations se prosterneront devant sa face;
28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
Car le règne appartient à l'Éternel, Et il domine sur les nations.
29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
Oui, tous les puissants de la terre se prosterneront devant lui. Tous ceux qui descendent dans la poussière, Ceux qui sont près d'expirer, s'inclineront devant lui.
30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
La postérité le servira; On parlera du Seigneur aux générations futures:
31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
Elles viendront et proclameront sa justice. Au peuple qui naîtra, elles annonceront ce qu'il a fait!
