Žalmy 22
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
Zborovođi. Po napjevu “Košuta u zoru”. Psalam. Davidov. Bože moj, Bože moj, zašto si me ostavio? Daleko si od ridanja moga.
2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Bože moj, vičem danju, al'ne odvraćaš; noću vapijem i nema mi počinka.
3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
A ipak, ti u Svetištu prebivaš, Nado Izraelova!
4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
U tebe se očevi naši uzdaše, uzdaše se, i ti ih izbavi;
5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
k tebi su vikali i spasavali se, u tebe se uzdali, i postidjeli se nisu.
6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
A ja, crv sam, a ne čovjek, ruglo ljudi i naroda prezir.
7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
Koji me vode, podruguju se meni, razvlače usne, mašu glavom:
8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
“U Jahvu se on uzda, neka ga sad izbavi, neka ga spasi ako mu omilje!”
9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Iz krila majčina ti si me izveo, mir mi dao na grudima majke.
10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
Tebi sam predan iz materine utrobe, od krila majčina ti si Bog moj.
11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Ne udaljuj se od mene, blizu je nevolja, a nikog nema da mi pomogne.
12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Opkoliše me junci mnogobrojni, bašanski bikovi okružiše mene.
13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
Ždrijela svoja razvaljuju na me k'o lav koji plijen kida i riče.
14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
Kao voda razlih se, sve mi se kosti rasuše; srce mi posta poput voska, topi se u grudima mojim.
15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
Grlo je moje kao crijep suho, i moj se jezik uz nepce slijepi: u prah smrtni bacio si mene.
16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
Opkolio me čopor pasa, rulje me zločinačke okružile. Probodoše mi ruke i noge,
17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
sve kosti svoje prebrojiti mogu, a oni me gledaju i zure na me.
18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
Haljine moje dijele među sobom i kocku bacaju za odjeću moju.
19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
Ali ti, o Jahve, daleko mi ne budi; snago moja, pohiti mi u pomoć!
20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Dušu moju istrgni maču, iz šapa pasjih život moj.
21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Spasi me iz ralja lavljih i jadnu mi dušu od rogova bivoljih!
22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
A sada, braći ću svojoj naviještat' ime tvoje, hvalit ću te usred zbora.
23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
“Koji se bojite Jahve, hvalite njega! Svi od roda Jakovljeva, slavite njega! Svi potomci Izraelovi, njega se bojte!
24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
Jer nije prezreo ni zaboravio muku jadnika, i nije sakrio lice svoje od njega; kad ga je zazvao, on ga je čuo.”
25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
Zato ću te hvaliti u zboru veliku, pred vjernicima tvojim izvršit' zavjete.
26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
Siromasi će jesti i nasitit će se, hvalit će Jahvu koji traže njega: nek' živi srce vaše dovijeka!
27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
Spomenut će se i Jahvi se vratit' svi krajevi zemlje; pred njim će n§icÄe pasti sve obitelji pogana.
28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
Jer Jahvino je kraljevstvo, on je vladar pucima.
29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
Njemu će se jedinom klanjati svi koji snivaju u zemlji, pred njim se sagnuti svi koji u prah silaze. I moja će duša za njega živjeti,
30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
njemu će služiti potomstvo moje. O Gospodu će se pripovijedat'
31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
slijedećem koljenu, o njegovoj pravdi naviještati narodu budućem: “Ovo učini Jahve!”
