< Žalmy 2 >

1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?
Warum toben die Nationen und sinnen Eitles die Völkerschaften?
2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,
Es treten auf [O. Warum treten auf usw.] die Könige der Erde, und die Fürsten ratschlagen miteinander wider Jehova und wider seinen Gesalbten:
3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.
"Lasset uns zerreißen ihre Bande, und von uns werfen ihre Seile!"
4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.
Der im Himmel thront, [O. wohnt] lacht, der Herr spottet [O. wird lachen wird spotten] ihrer.
5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:
Dann wird er zu ihnen reden in seinem Zorn, und in seiner Zornglut wird er sie schrecken.
6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.
"Habe doch ich meinen König gesalbt [O. eingesetzt] auf Zion, meinem heiligen Berge!"
7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.
Vom Beschluß will ich erzählen: Jehova hat zu mir gesprochen: Du bist mein Sohn, heute habe ich dich gezeugt.
8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.
Fordere von mir, und ich will dir zum Erbteil geben die Nationen, und zum Besitztum die Enden der Erde.
9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.
Mit eisernem Scepter [O. eisener Zuchtrute] wirst du sie zerschmettern, wie ein Töpfergefäß sie zerschmeißen.
10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.
Und nun, ihr Könige, seid verständig, lasset euch zurechtweisen, ihr Richter der Erde!
11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.
Dienet Jehova mit Furcht, und freuet euch [Eig. frohlocket] mit Zittern!
12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.
Küsset den Sohn, daß er nicht zürne, und ihr umkommet auf dem Wege, wenn nur ein wenig entbrennt [O. denn gar bald möchte entbrennen] sein Zorn. Glückselig alle, die auf ihn trauen! [Eig. Zuflucht zu ihm nehmen, sich in ihm bergen; so überall in den Psalmen]

< Žalmy 2 >