Žalmy 16
1 Zlatý zpěv Davidův. Ostříhej mne, Bože silný, neboť v tebe doufám.
Ein miktam av David. Vakta meg, Gud! for eg flyr til deg.
2 Rciž, duše má, Hospodinu: Ty jsi Pán můj, dobrota má nic tobě neprospěje.
Eg segjer til Herren: «Du er min Herre; eg hev inkje godt utan deg.
3 Ale svatým, kteříž jsou na zemi, a znamenitým, v nichž všecka líbost má.
Og dei heilage som er i landet, dei er dei herlege som eg hev all min hugnad i.»
4 Rozmnožují bolesti své ti, kteříž k cizímu bohu chvátají; neokusím obětí jejich ze krve, aniž vezmu jména jejich ve rty své.
Mange sorger skal dei hava som byter åt seg ein annan; eg vil ikkje renna ut deira drykkoffer av blod og ikkje taka deira namn på mine lippor.
5 Hospodin jest částka dílu mého a kalicha mého; ty zdržuješ los můj.
Herren er min tilmælte deil og mitt staup; du held min lut i hævd.
6 Provazcové padli mi na místech veselých, a dědictví rozkošné dostalo se mi.
Ein lut er meg tilfallen som er av dei huglege, ja, ein arv som eg finn fager.
7 Dobrořečiti budu Hospodinu, kterýž mi radí; nebo i v noci vyučují mne ledví má.
Eg vil lova Herren som gav meg råd; endå um næterne minner mine nyro meg um det.
8 Představuji Hospodina před oblíčej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu.
Eg set alltid Herren framfyre meg; for han er ved mi høgre hand, eg skal ikkje verta rikka.
9 Z té příčiny rozveselilo se srdce mé, a zplésala sláva má, ano i tělo mé v bezpečnosti přebývati bude.
Difor gled mitt hjarta seg, og mi æra fagnar seg, ja, ogso mitt kjøt skal kvila i trygd.
For du vil ikkje yverlata mi sjæl til helheimen, du vil ikkje lata din heilage sjå undergang. (Sheol h7585)
11 Známou učiníš mi cestu života; sytost hojného veselí jest před oblíčejem tvým, a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky.
Du vil kunngjera meg livsens veg; ei nøgd med gleda er for di åsyn, fagnad ved di høgre hand til æveleg tid.
