Žalmy 147
1 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
Lobet den HERRN; denn unsern Gott loben, das ist ein köstlich Ding; solch Lob ist lieblich und schön.
2 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
Der HERR bauet Jerusalem und bringet zusammen die Verjagten in Israel.
3 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
Er heilet, die zerbrochenes Herzens sind, und verbindet ihre Schmerzen.
4 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
Er zählet die Sterne und nennet sie alle mit Namen.
5 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
Unser HERR ist groß und von großer Kraft; und ist unbegreiflich, wie er regieret.
6 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
Der HERR richtet auf die Elenden und stößet die Gottlosen zu Boden.
7 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
Singet umeinander dem HERRN mit Dank und lobet unsern Gott mit Harfen,
8 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
der den Himmel mit Wolken bedeckt und gibt Regen auf Erden; der Gras auf Bergen wachsen läßt;
9 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
der dem Vieh sein Futter gibt, den jungen Raben, die ihn anrufen.
10 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
Er hat nicht Lust an der Stärke des Rosses noch Gefallen an jemandes Beinen.
11 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
Der HERR hat Gefallen an denen, die ihn fürchten, die auf seine Güte hoffen.
12 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
Preise, Jerusalem, den HERRN; lobe, Zion, deinen Gott!
13 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
Denn er macht fest die Riegel deiner Tore und segnet deine Kinder drinnen.
14 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
Er schaffet deinen Grenzen Frieden und sättiget dich mit dem besten Weizen.
15 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
Er sendet seine Rede auf Erden; sein Wort läuft schnell.
16 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
Er gibt Schnee wie Wolle, er streuet Reif wie Asche.
17 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
Er wirft seine Schloßen wie Bissen; wer kann bleiben vor seinem Frost?
18 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
Er spricht, so zerschmilzt es; er läßt seinen Wind wehen, so tauet's auf.
19 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
Er zeiget Jakob sein Wort, Israel seine Sitten und Rechte.
20 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
So tut er keinen Heiden, noch läßt sie wissen seine Rechte. Halleluja!
