< Žalmy 141 >
1 Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.
Au maître chantre. De David. Éternel, je t'invoque: accours à mon aide! Entends ma voix, quand je t'invoque!
2 Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní.
Que ma prière, comme l'encens, arrive jusqu'à toi, et l'élévation de mes mains, comme l'offrande du soir!
3 Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.
Mets, ô Éternel, une garde devant ma bouche, et surveille la porte de mes lèvres!
4 Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.
Ne laisse pas mon cœur pencher vers le mal, pour commettre des forfaits par impiété, avec les hommes artisans de crime, et pour que je ne goûte pas leurs friandises!
5 Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.
Que le Juste me frappe, c'est amour; qu'il me châtie, c'est de l'huile sur ma tête; que ma tête ne se refuse pas, si ses coups se répètent! Mais par mes prières je m'élève contre leur malice.
6 Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.
Si du rocher leurs princes sont précipités, alors on ouïra comme mes paroles seront douces.
7 Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým. (Sheol )
Tels les éclats et les copeaux qui jonchent le sol, ainsi nos os furent semés à la bouche des Enfers. (Sheol )
8 Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.
Oui, Éternel, Seigneur, mes yeux se lèvent vers toi; j'ai recours à toi: ne laisse pas ma vie se perdre!
9 Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.
Préserve-moi des pièges qu'ils me tendent, et des filets des méchants!
10 Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.
Fais tomber les méchants dans leurs propres filets, et qu'en même temps j'échappe!