Žalmy 139
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
Au maître-chantre. — Psaume de David. Éternel, tu m'as sondé, et tu m'as connu.
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
Tu sais quand je m'assieds et quand je me lève; Tu découvres de loin ma pensée.
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
Tu m'observes, soit que je marche, soit que je me couche; Tu as une parfaite connaissance de toutes mes actions.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
Même avant que la parole soit sur ma langue, Déjà, ô Éternel, tu la connais tout entière.
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
Tu es à mes côtés, et par derrière et par devant; Tu poses ta main sur moi.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
Une telle science est trop merveilleuse pour moi. Trop élevée pour que je puisse y atteindre!
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Où irais-je loin de ton Esprit, Où fuirais-je loin de ta face?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
Si je monte aux cieux, tu y es; Si je me couche dans le Sépulcre, t'y voilà! (Sheol h7585)
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
Si je prenais les ailes de l'aurore. Et si j'allais demeurer à l'extrémité de la mer,
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
Là même, ta main me conduirait. Ta main droite me saisirait!
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
Si je dis: «Seules les ténèbres pourront me cacher.» — Alors, la nuit même devient lumière autour de moi.
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
Pour toi les ténèbres ne sont pas obscures: La nuit resplendit comme le jour, Et les ténèbres comme la lumière!
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
Car c'est toi qui as formé mes reins, Qui m'as tissé dans le sein de ma mère.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
Je te loue de ce que tu as fait de mon corps Une oeuvre si étonnante et si merveilleuse. Oui, tes oeuvres sont merveilleuses, Et mon âme ne se lasse pas de le reconnaître.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
La structure de mon corps n'était pas ignorée de toi, Lorsque j'étais formé dans le secret, Et tissé comme dans des entrailles souterraines,
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Tes yeux m'ont vu, lorsque je n'étais qu'un peloton. Et sur ton livre étaient inscrits Tous les jours qui m'étaient réservés, Avant qu'un seul de ces jours existât.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
Que tes pensées me sont précieuses, ô Dieu, Et combien leur nombre est immense!
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
Pourrais-je les compter? Elles sont plus nombreuses que les grains de sable! Quand je me réveille, elles occupent encore mon esprit.
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
Dieu, ne feras-tu pas mourir le méchant? Hommes de sang, éloignez-vous de moi!
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
Ils se servent de ton nom pour mal faire; Tes ennemis l'invoquent pour mentir.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
Éternel, comment ne haïrais-je pas ceux qui te haïssent, Et n'aurais-je pas en horreur ceux qui s'élèvent contre toi?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
Je les hais d'une parfaite haine; Je les tiens pour mes ennemis.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Sonde-moi, ô Dieu fort, et connais mon coeur; Éprouve-moi, et connais mes pensées.
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
Regarde si je suis sur une voie funeste. Et conduis-moi dans la voie de l'éternité!
