Žalmy 137

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

David Hieremiae super flumina Babylonis illic sedimus et flevimus cum recordaremur Sion

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

in salicibus in medio eius suspendimus organa nostra

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

quia illic interrogaverunt nos qui captivos duxerunt nos verba cantionum et qui abduxerunt nos hymnum cantate nobis de canticis Sion

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

quomodo cantabimus canticum Domini in terra aliena

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

si oblitus fuero tui Hierusalem oblivioni detur dextera mea

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

adhereat lingua mea faucibus meis si non meminero tui si non praeposuero Hierusalem in principio laetitiae meae

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

memor esto Domine filiorum Edom diem Hierusalem qui dicunt exinanite exinanite usque ad fundamentum in ea

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

filia Babylonis misera beatus qui retribuet tibi retributionem tuam quam retribuisti nobis

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

beatus qui tenebit et adlidet parvulos tuos ad petram