Žalmy 132

1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,

Acuérdate, oh Yavé, de David, Y de toda su aflicción.

2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:

De cómo juró a Yavé, Y prometió al Fuerte de Jacob:

3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,

Ciertamente no entraré en mi tienda, Ni subiré a mi cama.

4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,

No concederé sueño a mis ojos, Ni a mis párpados calma,

5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.

Hasta que halle lugar para Yavé, Tabernáculo para el Fuerte de Jacob.

6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.

Ciertamente oímos de ello en Efrata. Lo hallamos en el campo del bosque.

7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.

Entremos en su Tabernáculo, Postrémonos ante el estrado de sus pies.

8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.

Oh Yavé, levántate [y ven] al lugar de tu reposo, Tú y el Arca de tu poder.

9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.

Que tus sacerdotes se vistan de justicia, Y se regocijen tus santos.

10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.

Por amor a David tu esclavo, No vuelvas el rostro de tu ungido.

11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.

En verdad Yavé juró a David, Y no se retractará de ello: De tu descendencia sentaré en tu trono.

12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.

Si tus hijos observan mi Pacto, Y mi testimonio que Yo les enseño, Tus hijos también se sentarán en tu trono para siempre.

13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:

Porque Yavé escogió a Sion. La deseó para morada suya:

14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.

Este es el lugar de mi reposo para siempre. Aquí moraré, porque lo deseé.

15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,

Con abundancia bendeciré su provisión, Y saciaré de pan a sus necesitados.

16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.

Vestiré con salvación a sus sacerdotes, Y sus santos darán voces de júbilo.

17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.

Allí retoñará el poder de David. Dispuse una lámpara para mi ungido.

18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.

A sus enemigos vestiré de vergüenza, Pero sobre él resplandecerá su corona.