Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
[Ein Stufenlied.] Gedenke, Jehova, dem David alle seine Mühsal!
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
Welcher [O. Wie er] Jehova schwur, ein Gelübde tat dem Mächtigen Jakobs:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
"Wenn ich hineingehe in das Zelt meines Hauses, wenn ich steige auf das Lager meines Bettes;
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
Wenn ich Schlaf gestatte meinen Augen, Schlummer meinen Augenlidern;
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
Bis ich eine Stätte finde für Jehova, Wohnungen für den Mächtigen Jakobs!"
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
Siehe, wir hörten von ihr [d. h. von der Bundeslade] in Ephrata, wir fanden sie in dem Gefilde Jaars. [Wahrsch. eine dichterische Bezeichnung für Kirjath-Jearim, welches im Gebiete von Ephrata lag]
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Lasset uns eingehen in seine Wohnungen, niederfallen vor dem Schemel seiner Füße!
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Stehe auf, Jehova, zu deiner Ruhe, du und die Lade deiner Stärke! [Vergl. 2. Chr. 6,41]
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Laß deine Priester bekleidet werden mit Gerechtigkeit, und deine Frommen jubeln!
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
Um Davids, deines Knechtes, willen weise nicht ab das Angesicht deines Gesalbten! [Vergl. 2. Chron. 6,41. 42]
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
Jehova hat dem David geschworen in Wahrheit, er wird nicht davon abweichen: "Von der Frucht deines Leibes will ich auf deinen Thron setzen.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
Wenn deine Söhne meinen Bund und meine Zeugnisse bewahren, welche ich sie lehren werde, so sollen auch ihre Söhne auf deinem Throne sitzen immerdar."
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Denn Jehova hat Zion erwählt, hat es begehrt zu seiner Wohnstätte:
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
Dies ist meine Ruhe immerdar; hier will ich wohnen, denn ich habe es [d. h. Zion] begehrt.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Seine Speise will ich reichlich segnen, seine Armen mit Brot sättigen.
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
Und seine Priester will ich bekleiden mit Heil, und seine Frommen werden laut jubeln.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Dort will ich das Horn Davids wachsen lassen, [Eig. dem David ein Horn sprossen lassen] habe eine Leuchte zugerichtet meinem Gesalbten.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
Seine Feinde will ich bekleiden mit Schande, und auf ihm wird seine Krone blühen. [O. glänzen]
