Žalmy 132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Ein Stufenlied. / Gedenke, Jahwe, dem David / All die Opfer, die er gebracht.
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
Er leistete Jahwe einen Schwur, / Gelobte dem starken Gott Jakobs:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
"Wahrlich, nicht geh ich ins Zelt meines Hauses, / Nicht besteig ich das Bett meines Lagers,
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
Nicht gönne ich Schlaf meinen Augen / Noch meinen Wimpern Schlummer:
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
Bis ich eine Stätte für Jahwe gefunden, / Eine Wohnung für Jakobs starken Gott."
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
Sieh, wir hörten, sie sei in Efrâta, / Wir haben sie dann in Jaars Gefilden gefunden.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
So laßt uns denn in seine Wohnung gehn, / Uns niederwerfen vor seiner Füße Schemel.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Auf, Jahwe, begib dich zu deiner Ruhstatt, / Du und die Lade, das Bild deiner Macht!
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Deine Priester werden dir dienen in Treue, / Und deine Frommen werden sich freun.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
Um Davids, deines Knechtes, willen / Versage nicht deines Gesalbten Bitte!
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
Jahwe hat David geschworen / — Wahr ist's, nicht nimmt er's zurück —: / Von der Frucht deines Leibes / Will ich einen Mann auf den Thron dir setzen.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
Halten deine Söhne den Bund mit mir / Und mein Zeugnis, das ich sie lehre: / So sollen auch ihre Söhne für immer / Dir auf dem Throne sitzen."
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Denn Jahwe hat Zion erwählt, / Hat es zu seinem Wohnsitz begehrt:
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
"Dies ist meine Ruhstatt für immer; / Hier will ich bleiben, weil ich es begehrt.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Seine Nahrung will ich reichlich segnen, / Seine Armen sättigen mit Brot.
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
Seine Priester will ich kleiden in Heil, / Und seine Frommen sollen laut jauchzen.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Dort laß ich ein Horn für David sprossen: / Meinem Gesalbten hab ich eine Leuchte bereitet.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
Seine Feinde will ich in Schande kleiden, / Aber auf ihm soll glänzen seine Krone."
