Žalmy 120

1 Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem, a vyslyšel mne.

Jeg raabte til Herren i min Nød, og han bønhørte mig.

2 Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.

Herre! fri min Sjæl fra Løgnens Læbe, fra en svigefuld Tunge.

3 Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý,

Hvad giver han dig, og hvad giver han dig ydermere, du svigefulde Tunge?

4 Podobný k střelám přeostrým silného, a k uhlí jalovcovému?

Den vældiges skærpede Pile med Gløder af Enebærtræ!

5 Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších Cedarských.

Ve mig! thi jeg har været som fremmed iblandt Mesek, jeg har boet ved Kedars Telte.

6 Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje.

Min Sjæl har længe nok boet hos dem, som hade Fred.

7 Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.

Jeg er fredsommelig; men naar jeg taler, da ere disse færdige til Krig.