< Žalmy 116 >

1 Miluji Hospodina, proto že vyslýchá hlas můj a pokorné modlitby mé.
Minä rakastan Herraa, sillä hän kuulee minun ääneni ja rukoukseni;
2 Nebo naklonil ucha svého ke mně, když jsem ho vzýval ve dnech svých.
sillä hän on kallistanut korvansa minun puoleeni, ja minä huudan häntä avuksi kaiken elinaikani.
3 Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a úzkosti hrobu potkaly mne; sevření a truchlost přišla na mne. (Sheol h7585)
Kuoleman paulat piirittivät minut, tuonelan ahdistukset kohtasivat minua; minä jouduin hätään ja murheeseen. (Sheol h7585)
4 I vzýval jsem jméno Hospodinovo, řka: Prosím, ó Hospodine, vysvoboď duši mou.
Mutta minä huusin avukseni Herran nimeä: "Oi Herra, pelasta minun sieluni!"
5 Milostivý Hospodin a spravedlivý, Bůh náš lítostivý.
Herra on armollinen ja vanhurskas, meidän Jumalamme on laupias.
6 Ostříhá sprostných Hospodin; znuzen jsem byl, a spomohl mi.
Herra varjelee yksinkertaiset; minä olin viheliäinen, mutta hän auttoi minua.
7 Navratiž se, duše má, do odpočinutí svého, poněvadž Hospodin jest dobrodince tvůj.
Palaja, sieluni, takaisin lepoosi, sillä Herra on tehnyt sinulle hyvin.
8 Nebo jsi vytrhl duši mou od smrti, oči mé od slz, nohu mou od poklesnutí.
Sillä sinä olet pelastanut minun sieluni kuolemasta, minun silmäni kyynelistä, jalkani kompastumasta.
9 Ustavičně choditi budu před Hospodinem v zemi živých.
Minä saan vaeltaa Herran kasvojen edessä elävien maassa.
10 Uvěřil jsem, protož i mluvil jsem, ačkoli jsem byl velmi ztrápený.
Minä uskon, sentähden minä puhun, minä, joka olin kovin vaivattu.
11 Já jsem byl řekl v pospíchání: Všeliký člověk jest lhář.
Minä sanoin hädässäni: "Kaikki ihmiset ovat valhettelijoita".
12 Èím se odplatím Hospodinu za všecka dobrodiní jeho mně učiněná?
Kuinka minä maksan Herralle kaikki hänen hyvät tekonsa minua kohtaan?
13 Kalich mnohého spasení vezmu, a jméno Hospodinovo vzývati budu.
Minä kohotan pelastuksen maljan ja huudan avukseni Herran nimeä.
14 Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho.
Minä täytän lupaukseni Herralle kaiken hänen kansansa edessä.
15 Drahá jest před očima Hospodinovýma smrt svatých jeho.
Kallis on Herran silmissä hänen hurskaittensa kuolema.
16 Ó Hospodine, že jsem služebník tvůj, služebník, pravím, tvůj, syn děvky tvé, rozvázal jsi svazky mé.
Oi Herra, minä olen sinun palvelijasi, sinun palvelijasi minä olen, sinun palvelijattaresi poika! Sinä päästit minun siteeni.
17 Tobě obětovati budu obět díků činění, a jméno Hospodinovo vzývati budu.
Sinulle minä uhraan kiitosuhrin ja huudan avukseni Herran nimeä.
18 Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho,
Minä täytän lupaukseni Herralle kaiken hänen kansansa edessä
19 V síňcích domu Hospodinova, u prostřed tebe, Jeruzaléme. Halelujah.
Herran huoneen esikartanoissa, sinun keskelläsi, Jerusalem. Halleluja!

< Žalmy 116 >