Žalmy 109
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
Til Sangmesteren. Af David. En Salme. Du min Lovsangs Gud, vær ej tavs!
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
Thi en gudløs, svigefuld Mund har de aabnet imod mig, taler mig til med Løgntunge,
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
med hadske Ord omringer de mig og strider imod mig uden Grund;
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
til Løn for min Kærlighed er de mig fjendske, skønt jeg er idel Bøn;
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
de gør mig ondt for godt, gengælder min Kærlighed med Had.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
Straf ham for hans Gudløshed, lad en Anklager staa ved hans højre,
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
lad ham gaa dømt fra Retten, hans Bøn blive regnet for Synd;
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
hans Livsdage blive kun faa, hans Embede tage en anden;
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
hans Børn blive faderløse, hans Hustru vorde Enke;
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
hans Børn flakke om og tigge, drives bort fra et øde Hjem;
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
Aagerkarlen rage efter alt, hvad han har, og fremmede rane hans Gods;
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
ingen være langmodig imod ham, ingen ynke hans faderløse;
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
hans Afkom gaa til Grunde, hans Navn slettes ud i næste Slægt;
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
lad hans Fædres Skyld ihukommes hos HERREN, lad ikke hans Moders Synd slettes ud,
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
altid være de HERREN for Øje; hans Minde vorde udryddet af Jorden,
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
fordi det ej faldt ham ind at vise sig god, men han forfulgte den arme og fattige og den, hvis Hjerte var knust til Døde;
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
han elsked Forbandelse, saa lad den naa ham; Velsignelse ynded han ikke, den blive ham fjern!
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
Han tage Forbandelse paa som en Klædning, den komme som Vand i hans Bug, som Olie ind i hans Ben;
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
den blive en Dragt, han tager paa, et Bælte, han altid bærer!
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
Det være mine Modstanderes Løn fra HERREN, dem, der taler ondt mod min Sjæl.
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
Men du, o HERRE, min Herre, gør med mig efter din Godhed og Naade, frels mig for dit Navns Skyld!
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
Thi jeg er arm og fattig, mit Hjerte vaander sig i mig;
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
som Skyggen, der hælder, svinder jeg bort, som Græshopper rystes jeg ud;
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
af Faste vakler mine Knæ, mit Kød skrumper ind uden Salve;
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
til Spot for dem er jeg blevet, de ryster paa Hovedet, naar de ser mig.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
Hjælp mig, HERRE min Gud, frels mig efter din Miskundhed,
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
saa de sander, det var din Haand, dig, HERRE, som gjorde det!
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
Lad dem forbande, du vil velsigne, mine Uvenner vorde til Skamme, din Tjener glæde sig;
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
lad mine Fjender klædes i Skændsel, iføres Skam som en Kappe!
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
Med min Mund vil jeg højlig takke HERREN, prise ham midt i Mængden;
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
thi han staar ved den fattiges højre at fri ham fra dem, der dømmer hans Sjæl.
