Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
わが霊魂よヱホパをほめまつれ わが神ヱホバよなんぢは至大にして尊貴と稜威とを衣たまへり
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
なんぢ光をころものごとくにまとひ天を幕のごとくにはり
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
水のなかにおのれの殿の棟梁をおき 雲をおのれの車となし 風の翼にのりあるき
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
かぜを使者となし熖のいづる火を僕となしたまふ
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
ヱホバは地を基のうへにおきて 永遠にうごくことなからしめたまふ
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
衣にておほふがごとく大水にて地をおほひたまへり 水たたへて山のうへをこゆ
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
なんぢ叱咤すれば水しりぞき 汝いかづちの聲をはなてば水たちまち去ぬ
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
あるひは山にのぼり或ひは谷にくだりて 汝のさだめたまへる所にゆけり
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
なんぢ界をたてて之をこえしめず ふたたび地をおほふことなからしむ
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
ヱホバはいづみを谷にわきいだし給ふ その流は山のあひだにはしる
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
かくて野のもろもろの獣にのましむ 野の驢馬もその渇をやむ
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
空の鳥もそのほとりにすみ 樹梢の間よりさえづりうたふ
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
ヱホバはその殿よりもろもろの山に灌漑たまふ 地はなんぢのみわざの實によりて飽足ぬ
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
ヱホバは草をはえしめて家畜にあたへ 田產をはえしめて人の使用にそなへたまふ かく地より食物をいだしたまふ
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
人のこころを歓ばしむる葡萄酒 ひとの顔をつややかならしむるあぶら 人のこころを強からしむる糧どもなり
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
ヱホバの樹とその植たまへるレバノンの香柏とは飽足ぬべし
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
鳥はそのなかに巣をつくり鶴は松をその棲とせり
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
たかき山は山羊のすまひ磐石は山鼠のかくるる所なり
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
ヱホバは月をつくりて時をつかさどらせたまへり 日はその西にいることをしる
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
なんぢ黑暗をつくりたまへば夜あり そのとき林のけものは皆しのびしのびに出きたる
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
わかき獅ほえて餌をもとめ神にくひものをもとむ
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
日いづれば退きてその穴にふす
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
人はいでて工をとりその勤勞はゆふべにまでいたる
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
ヱホバよなんぢの事跡はいかに多なる これらは皆なんぢの智慧にてつくりたまへり 汝のもろもろの富は地にみつ
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
かしこに大なるひろき海あり そのなかに數しられぬ匍ふもの小なる大なる生るものあり
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
舟そのうへをはしり汝のつくりたまへる鰐そのうちにあそびたはぶる
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
彼ら皆なんぢを俟望む なんぢ宜時にくひものを之にあたへたまふ
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
彼等はなんぢの予へたまふ物をひろふ なんぢ手をひらきたまへばかれら嘉物にあきたりぬ
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
なんぢ面をおほひたまへば彼等はあわてふためく 汝かれらの氣息をとりたまへばかれらは死て塵にかへる
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
なんぢ霊をいだしたまへば百物みな造らるなんぢ地のおもてを新にしたまふ
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
願くはヱホバの榮光とこしへにあらんことを ヱホバそのみわざを喜びたまはんことを
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
ヱホバ地をみたまへば地ふるひ山にふれたまへば山は煙をいだす
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
生るかぎりはヱホバに向ひてうたひ 我ながらふるほどはわが神をほめうたはん
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
ヱホバをおもふわが思念はたのしみ深からん われヱホバによりて喜ぶべし
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
罪人は地より絶滅され あしきものは復あらざるべし わが霊魂よヱホバをほめまつれヱホバを讃稱へよ
