Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
E Iehova, e kuu Akua e, ua nui loa no oe; Ua kahikoia no oe i ka nani a me ka hanohano.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Ua uhiia no oe i ka malamalama me he kapa la; Ua hohola no oe i na lani me he paku la.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Ua haua no oia i kona mau keena kiekie ma na wai; Ua kau aku no hoi i na ao maluna i kaa mau nona: A ua holoholo me na eheu o ka makani.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Ua hana oia i kona poe elele, he makani; A i kona poe kahuns hoi, he lapalapa ahi;
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Ua hoopaa oia i ka honua maluna o kona kumu, I ole ia e nauweuwe, a mau loa aku.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
A ua uhi no oe ia i ka hohonu, me he kapa la: Ku mai la na wai, maluna o na mauna.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
I kou papa ana, holo no lakou; I ka leo o kou hekili, auhee aku la lakou.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Ea mai la no maluna o na mauna; A emi iho la ma na awawa ilalo, A i kahi au i hookumu ai no lakou.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Ua kau pale oe i mokuna no lakou. I ole lakou e hala'e; I ole hoi e hoi hou mai, a uhi i ka honua.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Kuu mai la oia i na waipuna ma na awawa, I kahe mai lakou, mawaena o na mauna.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Hoohainu no lakou i na holoholona a pau o ke kula; A hooana no hoi na hoki hihiu i ko lakou makewai.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Maluna olaila na manu o ka lewa e hoopunana'i, A kani hoi ko lakou leo iwaena o na lala.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Ua hoomauu mai no oia i ua mauna, mailoko mai o kona waihonawai; Ua maona hoi ka aina i ka hua o kau hana ana.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Nana no i hooulu mai ka mauu no na holoholona, A me ka mea uli hoi i pono ai na kanaka: I hoopuka mai ai oia i ka ai mailoko mai o ka honua,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
A me ka waina hoi i mea e olioli ai ko na kanaka naau, A me ka aila hoi, i mea e hinuhinu ai kana maka, A me ka berena, ka mea e hooikaika ai ka naau o na kanaka.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Ua kena no na laau o Iehova, Na kedera hoi o Lebanona, na mea ana i kanu ai;
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Malaila no e hoopunana'i na manu; O ke kikonia, o na laau kaa kona hale.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
O na mauna kiekie ka puuhonua o na kao hihiu; A o na pohaku hoi ko na rabita.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Nana no i hana i na mahina no na kau; Ua ike no ka la i kona napoo ana.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Lawe mai no oe i ka pouli, a ua po; Ia manawa, kolo mai na mea kolo a pau o ka nahelehele.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Uwo mai la hoi na liona opiopio i ko lakou wahi, A imi hoi i ka ai, mai ke Akua mai.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Puka mai la ka la, alaila, akoakoa lakou, A moe no lakou, ma ko lakou ana.
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Hele aku no ke kanaka i kana hana, A i kona hooikaika hoi, a ahiahi.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Nani ka nui o kau mau hana, e Iehova! Ma ke akamai i hana mai ai oe ia mau mea a pau: Ua piha hoi ka honua i kau waiwai.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
A me keia moana nui hoi, a palahalaha, Malaila no na mea kolo, pau ole i ka heluia, A me na mea ola, he liilii, a he nui no hoi.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Malaila no na moku e holo ae; Aia hoi kela leviatana au i hana'i, e paani ilaila.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Kakali no keia poe a pau ia oe, I haawi mai ai oe i ka lakou ai i ka wa pono.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
O ka mea au e haawi mai ai na lakou, oia ka lakou e hooiliili iho; Wehe no oe i kou lima, a lako iho la lakou i ka maikai.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
I huna oe i kou maka, make koke iho la lakou; Lawe oe i ko lakou ea, make no lakou, a hoi hou i ka lepo.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Hoouna mai oe i kou ea, ua hanaia iho la lakou; A nau no hoi i hoano hou i ka mnka o ka honua.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
E mau loa ana no ka nani o Iehova; E lealea mai no o Iehova i kana mau hana.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Nana mai no oia i ka honua, a haalulu iho la ia; Hoopa mai oia i na mauna, uwahi ae la lakou.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
E oli aku au ia Iehova i ka manawa o ko'u ola ana; E hoolea no hoi au i ke Akua, a i ko'u hopena,
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
He mea ono ko'u noonoo ana ia ia; A ma Iehova no wau e lealea ai.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
E hookiia'e ka poe hewa mai ka honua aku, O ka poe lawehala hoi, aole e koe lakou. E hoomaikai aku ia Iehova, e kuu uhane: E halelu aku oukou ia Iehova.
