Žalmy 104
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Bénis, mon âme, l’Eternel! Eternel, mon Dieu, tu es infiniment grand; tu es vêtu de splendeur et de majesté.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Tu t’enveloppes de lumière comme d’un manteau, tu déploies les cieux comme une tenture.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Sur les eaux tu as posé les voûtes de ta demeure sublime, les nuages te servent de char, tu t’avances sur les ailes du vent.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Des vents tu fais tes messagers; des flammes ardentes, tes ministres.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Tu as fondé la terre sur ses colonnes d’appui, pour qu’elle ne chancelle jamais.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Tu l’as couverte de flots comme d’un vêtement; sur les montagnes les eaux s’étaient arrêtées.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
A ton injonction elles s’enfuirent; au bruit de ton tonnerre, elles s’élancèrent éperdues.
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Des montagnes s’élevèrent, des vallées s’abaissèrent, occupant la place que tu leur avais assignée.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Tu leur as fixé des barrières infranchissables, pour les empêcher de submerger à nouveau la terre.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Tu fais jaillir des sources dans les vallées, elles poursuivent leur course entre les montagnes.
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Elles abreuvent toutes les bêtes des champs, les onagres y étanchent leur soif.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Sur leurs bords, les oiseaux du ciel font leur demeure; d’entre la feuillée, ils élèvent leur ramage.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Du haut de ta résidence tu arroses les montagnes, la terre est nourrie du fruit de tes œuvres.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Tu fais croître l’herbe pour les animaux domestiques, des plantes pour l’usage de l’homme, en tirant sa nourriture du sein de la terre:
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
le vin qui réjouit le cœur des mortels, l’huile qui fait resplendir les visages, le pain enfin qui fortifie le cœur de l’homme.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Les arbres de l’Eternel sont abondamment pourvus, les cèdres du Liban que sa main a plantés.
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Là les oiseaux bâtissent leurs nids, la cigogne fait des cyprès sa demeure.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Les montagnes escarpées servent de retraite aux chamois, les rochers de refuge aux gerboises.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Il a fait la lune pour marquer les temps, le soleil connaît le terme de sa course.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Tu amènes les ténèbres, et c’est la nuit, la nuit, où circulent tous les hôtes de la forêt.
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Les lionceaux rugissent après la proie, demandant à Dieu leur pâture.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Le soleil commence à poindre, ils se retirent, et vont se blottir dans leurs tanières;
23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
l’homme se rend à son labeur, accomplit sa besogne jusqu’au soir.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Que tes œuvres sont grandes, ô Seigneur! Toutes, tu les as faites avec sagesse; la terre est remplie de tes créations.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Voici le grand océan, aux étendues immenses! Là fourmillent des êtres sans nombre, des bêtes petites et grandes.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Là cheminent des navires, ce Léviathan que tu as formé pour s’y ébattre.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Tous mettent en toi leur attente, assurés que tu leur donneras leur nourriture en temps voulu.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Tu la leur donnes, ils la recueillent; tu ouvres la main, ils sont comblés de biens.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Tu dérobes ta face, ils sont dans l’épouvante; tu leur retires le souffle, ils expirent et retombent dans leur poussière.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Tu renvoies ton souffle, ils renaissent, et tu renouvelles la face de la terre!
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Que la gloire de l’Eternel dure à jamais! Que le Seigneur se réjouisse de ses œuvres!
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Il regarde la terre, et elle vacille, il effleure les montagnes, et elles fument.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Je veux chanter l’Eternel ma vie durant, célébrer mon Dieu tant que j’existerai.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Puisse mon cantique lui être agréable! Moi, je me délecte en l’Eternel.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Que les pécheurs disparaissent de la terre, que les méchants ne soient plus! Mon âme, bénis l’Eternel, Alléluia!
