Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
A Prayer of the afflicted, when he fainteth, and poureth out his complaint before the LORD. O LORD, hear my prayer, and let my cry come unto Thee.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Hide not Thy face from me in the day of my distress; incline Thine ear unto me; in the day when I call answer me speedily.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
For my days are consumed like smoke, and my bones are burned as a hearth.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
My heart is smitten like grass, and withered; for I forget to eat my bread.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
By reason of the voice of my sighing my bones cleave to my flesh.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
I am like a pelican of the wilderness; I am become as an owl of the waste places.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
I watch, and am become like a sparrow that is alone upon the housetop.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Mine enemies taunt me all the day; they that are mad against me do curse by me.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
For I have eaten ashes like bread, and mingled my drink with weeping,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Because of Thine indignation and Thy wrath; for Thou hast taken me up, and cast me away.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
My days are like a lengthening shadow; and I am withered like grass.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
But Thou, O LORD, sittest enthroned for ever; and Thy name is unto all generations.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Thou wilt arise, and have compassion upon Zion; for it is time to be gracious unto her, for the appointed time is come.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
For Thy servants take pleasure in her stones, and love her dust.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
So the nations will fear the name of the LORD, and all the kings of the earth Thy glory;
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
When the LORD hath built up Zion, when He hath appeared in His glory;
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
When He hath regarded the prayer of the destitute, and hath not despised their prayer.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
This shall be written for the generation to come; and a people which shall be created shall praise the LORD.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
For He hath looked down from the height of His sanctuary; from heaven did the LORD behold the earth;
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
To hear the groaning of the prisoner; to loose those that are appointed to death;
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
That men may tell of the name of the LORD in Zion, and His praise in Jerusalem;
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
When the peoples are gathered together, and the kingdoms, to serve the LORD.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
He weakened my strength in the way; He shortened my days.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
I say: 'O my God, take me not away in the midst of my days, Thou whose years endure throughout all generations.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Of old Thou didst lay the foundation of the earth; and the heavens are the work of Thy hands.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
They shall perish, but Thou shalt endure; yea, all of them shall wax old like a garment; as a vesture shalt Thou change them, and they shall pass away;
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
But Thou art the selfsame, and Thy years shall have no end.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
The children of Thy servants shall dwell securely, and their seed shall be established before Thee.'
