Žalmy 102
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
A prayer of the afflicted, when he shall be in distresse, and pour forth his meditation before the Lord. O Lord, heare my prayer, and let my crye come vnto thee.
2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Hide not thy face from me in the time of my trouble: incline thine eares vnto me: when I call, make haste to heare me.
3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
For my dayes are consumed like smoke, and my bones are burnt like an herthe.
4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Mine heart is smitten and withereth like grasse, because I forgate to eate my bread.
5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
For the voyce of my groning my bones doe cleaue to my skinne.
6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
I am like a pelicane of the wildernesse: I am like an owle of the deserts.
7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
I watch and am as a sparrowe alone vpon the house top.
8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Mine enemies reuile me dayly, and they that rage against me, haue sworne against me.
9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Surely I haue eaten asshes as bread, and mingled my drinke with weeping,
10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Because of thine indignation and thy wrath: for thou hast heaued me vp, and cast me downe.
11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
My dayes are like a shadowe that fadeth, and I am withered like grasse.
12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
But thou, O Lord, doest remaine for euer, and thy remembrance from generation to generation.
13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Thou wilt arise and haue mercy vpon Zion: for the time to haue mercie thereon, for the appointed time is come.
14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
For thy seruants delite in the stones thereof, and haue pitie on the dust thereof.
15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Then the heathen shall feare the Name of the Lord, and all the Kings of the earth thy glory,
16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
When the Lord shall build vp Zion, and shall appeare in his glory,
17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
And shall turne vnto the prayer of the desolate, and not despise their prayer.
18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
This shall be written for the generation to come: and the people, which shalbe created, shall prayse the Lord.
19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
For he hath looked downe from the height of his Sanctuarie: out of the heauen did the Lord beholde the earth,
20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
That he might heare the mourning of the prisoner, and deliuer the children of death:
21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
That they may declare the Name of the Lord in Zion, and his prayse in Ierusalem,
22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
When the people shalbe gathered together, and the kingdomes to serue the Lord.
23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
He abated my strength in the way, and shortened my dayes.
24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
And I sayd, O my God, take me not away in the middes of my dayes: thy yeeres endure from generation to generation.
25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Thou hast aforetime layde the foundation of the earth, and the heauens are the worke of thine hands.
26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
They shall perish, but thou shalt endure: euen they all shall waxe olde as doeth a garment: as a vesture shalt thou change them, and they shall be changed.
27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
But thou art the same, and thy yeeres shall not fayle.
28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
The children of thy seruants shall continue, and their seede shall stand fast in thy sight.
