Príslovia 8
1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
Vai gudrība nesauc, un atzīšana nepaceļ savu balsi?
2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
Kalnu virsgalā tā stāv, ceļmalā uz ceļu jūtīm;
3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
Pie vārtiem pilsētas priekšā, kur pa vārtiem ieiet, viņa skaņi sauc:
4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
„Uz jums, vīri, es saucu, un mana balss iet pie cilvēku bērniem.
5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
Ņemiet vērā, nejēgas, gudrību, un, ģeķi, paliekat prātīgi!
6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
Klausāties, jo es runāšu augstas lietas un atdarīšu savu muti ar skaidriem vārdiem.
7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
Jo mana mute runās patiesību, un bezdievība manām lūpām ir negantība.
8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
Visi manas mutes vārdi stāv taisnībā, iekš tiem nav netiklības, nedz viltības.
9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
Tie ir visnotaļ taisni tam, kas tos saprot un skaidri tiem, kas atzīšanu atraduši.
10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
Pieņemiet manu mācību labāki nekā sudrabu, un atzīšanu vairāk nekā tīru zeltu;
11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
Jo gudrība ir labāka pār pērlēm, un viss, ko tu kārotu, tai netiek līdz.
12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
Es, tā gudrība, mītu pie samaņas un atrodu vērtīgu padomu.
13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
Tā Kunga bijāšana ir: ienīdēt ļaunu, lepnību, augstprātību un ļaunu ceļu, un es ienīstu netiklu muti.
14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
Pie manis ir padoms un palīgs; es esmu atzīšana, man ir spēks.
15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
Caur mani valda ķēniņi, un dod taisnus likumus valdītāji;
16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
Caur mani valda varenie un lielkungi, visi zemes soģi.
17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
Es mīlēju tos, kas mani mīl, un kas mani tikuši(centīgi) meklē, tie mani atrod.
18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
Bagātība un gods ir pie manis, paliekama manta un taisnība.
19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
Mani augļi ir labāki nekā zelts un tīrs zelts, un mans ienākums nekā šķīsts sudrabs.
20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
Es vadu uz taisnības ceļa, taisnas tiesas pēdās,
21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
Ka tiem, kas mani mīl, dodu iemantot pilnību un pildu viņu mantu.
22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
Tas Kungs mani nolika par sava ceļa iesākumu, par savu radījumu pirmaju no mūžības.
23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
No mūžības es esmu iecelta, no iesākuma, no pasaules gala.
24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
Kad dziļumi vēl nebija, tad es piedzimu, kad avoti vēl nebija, no ūdeņiem grūti.
25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
Pirms kalnu pamati tapa nolikti, priekš pakalniem, tad es piedzimu.
26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
Viņš vēl nebija radījis zemi nedz klajumus, nedz sācis pasaules pīšļus;
27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
Kad viņš debesis sataisīja, tad es tur biju; kad viņš izplatīja debess velvi pār dziļumiem,
28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
Kad viņš padebešus augšām nostiprināja, kad dziļumu avoti krākdami krāca,
29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
Kad viņš jūrai lika robežas, ka ūdeņi neplūstu pār viņas malām, kad viņš nostiprināja zemes pamatus:
30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
Tad es biju pie viņa tā izdarītāja un biju viņa prieks dienu dienas un līksmojos viņa priekšā vienmēr:
31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
Es līksmojos viņa pasaules virsū un mans prieks ir pie cilvēku bērniem.
32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
Tad klausiet nu mani, mani bērni; jo svētīgs, kas manus ceļus sargā.
33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
Klausiet pamācīšanai un topiet gudri, un neatmetat viņu.
34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
Svētīgs tas cilvēks, kas mani klausa, kas kavējās pie manām durvīm dienu no dienas, sargāt manu durvju stenderus;
35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
Jo kas mani atrod, tas atrod dzīvību un dabūs žēlastību no Tā Kunga.
36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
Bet kas pret mani grēko, tas dara varu savai dvēselei; kas mani ienīst, tie visi līdz mīļo nāvi.“
