Príslovia 5
1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Son min, gjev agt på min visdom, lut øyra ned til mitt vit!
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
So du kann halda deg gløggtenkt, og lipporne gøyma på kunnskap.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
For honning dryp av skjøkjelippor, og hennar gom er sleipar’ enn olje,
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
men til slutt er ho beisk som malurt, kvass som eit tvieggja sverd.
Hennar føter stig ned til dauden, hennar fet fører radt til helheims. (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
Ho gjeng ikkje livsens stig, gålaus vinglar ho vegvill.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Og no, søner, høyr på meg, og vik ikkje frå det munnen min mæler!
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Lat din veg vera langt frå henne, kom’kje nær til husdøri hennar!
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
Annars gjev du din vænleik til andre, åt ein hardstyrar åri dine.
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
Av di eiga vil framande mettast, det du samla med stræv, kjem i annanmanns hus,
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
so du lyt stynja til slutt når ditt hold og kjøt er upptært,
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
og segja: «Kor kunde eg hata tukt, og hjarta mitt vanvyrda age?
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
Kvi høyrde eg ikkje på meistrarne mine, og lydde på deim som lærde meg?
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
Nær var eg komen ille i det midt i mengdi som sat til tings.»
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Drikk or din eigen brunn, det som renn or di eigi kjelda!
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
Skulde kjeldorne dine renna på gata, vatsbekkjerne dine ute på torgi?
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Lat deim vera berre for deg, og ikkje for framande med deg!
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Kjelda di vere velsigna, gled du deg i din ungdoms viv.
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
Elskhugs-hindi, ynde-gasella - barmen hennar alltid deg kveikje, stødt vere du trylt av hennar kjærleik.
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
Kvi skulde du, son min, tryllast av onnor kona, og femna barmen på framand kvinna?
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
For Herren hev kvar manns vegar for augo, og han jamnar alle hans stigar.
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
Den gudlause vert fanga i misgjerningarne sine, hans synde-band bind honom fast.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Han døyr av di han ikkje let seg aga, og ved sin store dårskap tumlar han i koll.
