Príslovia 4
1 Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
Klausāties, mani bērni, tēva pamācīšanu un meklējiet atzīšanu mācīties;
2 Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
Jo es jums dodu labu mācību, neatmetiet manu bauslību!
3 Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
Jo es biju sava tēva dēls, savai mātei luteklītis un vienīgais;
4 On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
Un viņš mani mācīja un sacīja: Lai tava sirds pieņem manus vārdus, turi manus baušļus, tad tu dzīvosi;
5 Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
Manto gudrību, manto atzīšanu; neaizmirsti un negriezies nost no manas mutes vārdiem;
6 Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
Neatstāj to, tad viņa tevi paglābs; mīļo viņu, tad viņa tevi pasargās.
7 Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
Gudrības iesākums ir: Manto gudrību un ar visu savu padomu samanto atzīšanu.
8 Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
Turi viņu augsti, tad viņa tevi paaugstinās, viņa tevi cels godā, ja tu viņu apkampsi.
9 Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
Viņa dos jauku glītumu tavai galvai; krāšņu kroni viņa tev dāvinās.
10 Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
Klausies, mans bērns, un pieņem manus vārdus, tad vairosies tavas dzīvības gadi.
11 Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
Es tev mācīšu gudrības ceļu, es tevi vadīšu uz taisna ceļa,
12 Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
Ka staigājot tavi soļi nemetās, un tekot tu nepiedauzies.
13 Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
Turies cieti pie pamācības, neatstājies no tās, sargi to; jo tā ir tava dzīvība.
14 Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
Uz bezdievīgo tekas nenāc un uz ļauno ceļa neej!
15 Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
Stājies no tā, nestaigā uz viņa; raujies no tā un ej garām!
16 Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
Jo tie neaiziet gulēt, pirms nav ļauna darījuši, un tiem nenāk miegs, pirms nav kādu zemē gāzuši.
17 Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
Jo tie ēd bezdievības maizi un dzer negantības vīnu.
18 Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
Bet taisno celiņš ir kā spožs gaišums, kas spīd un spīd, līdz diena aust.
19 Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
Bezdievīgo ceļš ir kā akla tumsība; tie nezin, pār ko tie kritīs.
20 Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
Ņem vērā, mans dēls, manus vārdus, griez savu ausi uz manu valodu,
21 Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
Lai tie nezūd no tavām acīm; paglabā tos savā sirds dziļumā;
22 Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
Jo tie ir dzīvība tiem, kas tos atrod, un visai viņu miesai zāles, kas dziedina.
23 Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
Pār visu, kas jāsargā, sargi savu sirdi; jo no tās iziet dzīvība.
24 Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
Atstādini no sevis netiklu muti, un netaisnas lūpas lai ir tālu no tevis.
25 Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
Lai tavas acis taisni skatās, un tavi acu raugi taisni tavā priekšā.
26 Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
Nosver savu kāju soļus, tad visi tavi ceļi labi izdosies.
27 Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.
Negriezies ne uz labo ne kreiso pusi; sargi savu kāju no ļauna.
