Príslovia 4
1 Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
Kuulkaat, lapseni, isänne kuritusta, ja ottakaa vaari, oppiaksenne ja viisaammaksi tullaksenne.
2 Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
Sillä minä annan teille hyvän opetuksen; älkööt hyljätkö minun lakiani.
3 Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
Sillä minä olin isäni poika, hoikka ja ainoa äidilläni.
4 On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
Ja hän opetti minua, ja sanoi minulle; anna sydämes ottaa minun sanani vastaan: pidä minun käskyni, niin sinä elää saat.
5 Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
Osta viisaus, osat ymmärrys: älä unohda, älä myös poikkee minun puheestani.
6 Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
Älä häntä hylkää, niin hän sinut kätkee: rakasta häntä, niin hän sinua varjelee.
7 Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
Sillä viisauden alku on, ostaa viisautta, ja kaikella saadullas ostaa taitoa.
8 Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
Pidä häntä korkiassa kunniassa, niin hän sinua korottaa, ja saattaa kunniaan, jos sinä häntä rakastat.
9 Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
Hän sinun pääs jalosti kaunistaa, ja kunnioittaa sinua ihanalla kruunulla.
10 Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
Kuule siis, poikani, ja ota minun puheeni, niin ikäs vuotta on monta.
11 Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
Minä johdatan sinua viisauden tielle, ja saatan sinua käymään oikialla retkellä,
12 Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
Niin että koskas vaellat, ei sinun käymises ole ahdas; ja koskas juokset, niin et sinä loukkaa sinuas.
13 Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
Pidä kuritus, älä hylkää häntä: kätke häntä; sillä hän on sinun elämäs.
14 Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
Älä mene jumalattomain askelille, ja älä astu pahain tielle;
15 Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
Jätä se pois, ja älä käy siinä; karta sitä, ja mene ohitse.
16 Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
Sillä ei he makaa, jollei he ole pahoin tehneet, eikä lepää, jollei he ole vahinkoa tehneet.
17 Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
Sillä he syövät jumalattomuuden leipää, ja juovat vääryyden viinaa.
18 Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
Mutta vanhurskasten retki paistaa niinkuin valkeus, käy edes, ja valistaa hamaan isoon päivään asti.
19 Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
Mutta jumalattomain tie on niinkuin pimeys; ja ei he tiedä, kussa he lankeevat.
20 Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
Poikani, ota vaari sanoistani, ja kallista korvas puheisiini.
21 Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
Älä niiden anna tulla pois silmistäs: pidä ne sydämessäs.
22 Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
Sillä ne ovat niiden elämä, jotka niitä ovat löytäneet, ja ovat terveelliset koko heidän ruumiillensa.
23 Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
Varjele sydämes kaikella ahkeruudella: sillä siitä elämä tulee.
24 Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
Pane pois paha suu, ja väärät huulet anna olla sinustas kaukana.
25 Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
Katsokoon silmäs oikein eteensä, ja sinun silmäs laudat olkoot oikiat edessäs.
26 Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
Koettele jalkais askeleet, niin kaikki sinun ties vahvistuvat.
27 Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.
Älä poikkee oikialle eli vasemmalle puolelle: tempaa jalkas pois pahuudesta.
