Príslovia 29
1 Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
Kuritusta saanut mies, joka niskurina pysyy, rusennetaan äkisti, eikä apua ole.
2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
Hurskaitten enentyessä kansa iloitsee, mutta jumalattoman hallitessa kansa huokaa.
3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
Viisautta rakastavainen on isällensä iloksi, mutta porttojen seuratoveri hävittää varansa.
4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
Oikeudella kuningas pitää maan pystyssä, mutta verojen kiskoja sen hävittää.
5 Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
Mies, joka lähimmäistään liehakoitsee, virittää verkon hänen askeleilleen.
6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
Pahalle miehelle on oma rikos paulaksi, mutta vanhurskas saa riemuita ja iloita.
7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
Vanhurskas tuntee vaivaisten asian, mutta jumalaton ei siitä mitään ymmärrä.
8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
Pilkkaajat kaupungin villitsevät, mutta viisaat hillitsevät vihan.
9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
Viisas mies kun käräjöi hullun miehen kanssa, niin tämä reutoo ja nauraa eikä asetu.
10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
Murhamiehet vihaavat nuhteetonta, oikeamielisten henkeä he väijyvät.
11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
Tyhmä purkaa kaiken sisunsa, mutta viisas sen viimein tyynnyttää.
12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
Hallitsija, joka kuuntelee valhepuheita, saa palvelijoikseen pelkkiä jumalattomia.
13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
Köyhä ja sortaja kohtaavat toisensa; kumpaisenkin silmille Herra antaa valon.
14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
Kuninkaalla, joka tuomitsee vaivaisia oikein, on valtaistuin iäti vahva.
15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
Vitsa ja nuhde antavat viisautta, mutta kuriton poika on äitinsä häpeä.
16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
Kun jumalattomat lisääntyvät, lisääntyy rikos, mutta vanhurskaat saavat nähdä, kuinka he kukistuvat.
17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
Kurita poikaasi, niin hän sinua virvoittaa ja sielullesi herkkuja tarjoaa.
18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
Missä ilmoitus puuttuu, siinä kansa käy kurittomaksi; autuas se, joka noudattaa lakia.
19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
Ei ota palvelija sanoista ojentuakseen: hän kyllä ymmärtää, mutta ei tottele.
20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
Näet miehen, kärkkään puhumaan-enemmän on toivoa tyhmästä kuin hänestä.
21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
Jos palvelijaansa nuoresta pitäen hemmottelee, tulee hänestä lopulta kiittämätön.
22 Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
Pikavihainen mies nostaa riidan, ja kiukkuinen tulee rikkoneeksi paljon.
23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
Ihmisen alentaa hänen oma ylpeytensä, mutta alavamielinen saa kunnian.
24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
Joka käy osille varkaan kanssa, se sieluansa vihaa; hän kuulee vannotuksen, mutta ei ilmaise mitään.
25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
Ihmispelko panee paulan, mutta Herraan luottavainen on turvattu.
26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
Hallitsijan suosiota etsivät monet, mutta Herralta tulee miehelle oikeus.
27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
Vääryyden mies on vanhurskaille kauhistus, ja oikean tien kulkija on kauhistus jumalattomalle.
