Príslovia 24
1 Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi.
Vær ikke misundelig paa onde Mennesker, og hav ikke Lyst til at være hos dem!
2 Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví.
Thi deres Hjerte grunder paa Ødelæggelse, og deres Læber udtale, hvad der er til Fortræd.
3 Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn.
Ved Visdom bygges et Hus, og ved Forstand befæstes det;
4 Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným.
og ved Kundskab blive Kamrene fulde af alt dyrebart og yndigt Gods.
5 Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly.
En viis Mand er stærk, og en kyndig Mand styrker sin Kraft.
6 Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců.
Thi efter Vejledning skal du føre din Krig, og hvor mange Raadgivere ere, der er Frelse.
7 Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých.
Visdommen er for høj for en Daare, for Retten skal han ikke oplade sin Mund.
8 Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou.
Hvo som tænker paa at gøre ondt, ham kalder man en skalkagtig Mand.
9 Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač.
Daarskabs Anslag er Synd, og en Spotter er en Vederstyggelighed iblandt Folk.
10 Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá.
Du viste Svaghed paa Nødens Dag; din Kraft var ringe.
11 Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel?
Red dem, som føres til Døden, dem, som vaklende drage hen at miste Livet; maatte du dog holde dem tilbage!
12 Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho?
Naar du siger: „Se, vi kende det ikke‟, mon da ikke den, som prøver Hjerter, forstaar det, og den, som tager Vare paa din Sjæl, kender det, saa at han betaler et Menneske efter dets Gerning?
13 Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým.
Æd Honning, min Søn! thi den er god, og Honningkage er sød for din Gane;
14 Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata.
lær saaledes Visdom for din Sjæl; naar du finder den, og der er en Eftertid, skal din Forhaabning ikke tilintetgøres.
15 Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho.
Lur ikke, du ugudelige! paa den retfærdiges Bolig; ødelæg ikke hans Hjem!
16 Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.
Thi en retfærdig kan falde syv Gange og staa op igen; men de ugudelige skulle styrte i Ulykken.
17 Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé,
Glæd dig ikke, naar din Fjende falder, og lad dit Hjerte ikke fryde sig, naar han snubler;
18 Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj.
at ikke Herren skal se det, og det maatte være ondt i hans Øjne, og han skal vende sin Vrede fra ham til dig.
19 Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných.
Lad ikke din Vrede optændes imod de onde; vær ikke misundelig paa de ugudelige!
20 Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne.
Thi den onde skal ingen Eftertid have; de ugudeliges Lampe skal udslukkes.
21 Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.
Min Søn! frygt Herren og Kongen; bland dig ikke iblandt dem, der hige efter Forandringer!
22 Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná?
Thi Ulykke fra dem kommer hastelig, og Fordærvelse fra dem begge — hvo kender den?
23 Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré.
Ogsaa dette er af de vise: At anse Personer i Dommen er ikke godt.
24 Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.
Hvo som siger til den skyldige: Du er retfærdig, ham skulle Folkeslægter forbande; Folkefærd skulle vredes paa ham.
25 Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého.
Men dem, som straffe ham, skal det gaa vel, og der skal komme en god Velsignelse over dem.
26 Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.
Kys paa Læber giver den, som svarer med rette Ord.
27 Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj.
Beskik din Gerning derude, og gør den færdig for dig paa Ageren; byg saa siden dit Hus!
28 Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými.
Bliv ikke letsindigt Vidne imod din Næste; og du skulde besvige med dine Læber?
29 Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho.
Sig ikke: Ligesom han gjorde mig, saa vil jeg gøre ham; jeg vil betale enhver efter hans Gerning.
30 Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého,
Jeg gik over en lad Mands Ager og over et uforstandigt Menneskes Vingaard,
31 A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená.
og se, den var aldeles løbet op i Tidsler, dens Overflade var skjult med Nælder, og Stengærdet derom var nedbrudt.
32 A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze.
Der jeg saa det, lagde jeg mig det paa Hjerte; jeg saa til, jeg annammede en Lærdom:
33 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
At sove lidt, at slumre lidt, at folde Hænderne lidt for at ligge —,
34 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
saa skal din Armod komme som en Vandringsmand og din Mangel som skjoldvæbnet Mand.
