< Príslovia 2 >

1 Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;
Min Søn, naar du tager imod mine Ord og gemmer mine Paalæg hos dig,
2 Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti;
idet du laaner Visdom Øre og bøjer dit Hjerte til Indsigt,
3 Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li;
ja, kalder du paa Forstanden og løfter din Røst efter Indsigt,
4 Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí:
søger du den som Sølv og leder den op som Skatte,
5 Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš;
da nemmer du HERRENS Frygt og vinder dig Kundskab om Gud.
6 Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.
Thi HERREN, han giver Visdom, fra hans Mund kommer Kundskab og Indsigt.
7 Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,
Til retsindige gemmer han Lykke, han er Skjold for alle med lydefri Vandel,
8 Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá.
idet han værner Rettens Stier og vogter sine frommes Vej.
9 Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré,
Da nemmer du Retfærd, Ret og Retsind, hvert et Spor, som er godt.
10 Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.
Thi Visdom kommer i dit Hjerte, og Kundskab er liflig for din Sjæl;
11 Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě,
Kløgt skal vaage over dig, Indsigt være din Vogter —
12 Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,
idet den frier dig fra den ondes Vej, fra Folk, hvis Ord kun er vrange,
13 Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,
som gaar fra de lige Stier for at vandre paa Mørkets Veje.
14 Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,
som glæder sig ved at gøre ondt og jubler over vrangt og ondt,
15 Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;
de, som gaar krogede Stier og følger bugtede Spor —
16 Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,
idet den frier dig fra Andenmands Hustru, fra fremmed Kvinde med sleske Ord,
17 Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná;
der sviger sin Ungdoms Ven og glemmer sin Guds Pagt;
18 K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;
thi en Grav til Døden er hendes Hus, til Skyggerne fører hendes Spor;
19 Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;
tilbage vender ingen, som gaar ind til hende, de naar ej Livets Stier —
20 Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal.
at du maa vandre de godes Vej og holde dig til de retfærdiges Stier;
21 Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;
thi retsindige skal bo i Landet, lydefri levnes deri,
22 Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.
men gudløse ryddes af Landet, troløse rykkes derfra.

< Príslovia 2 >