Príslovia 19
1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
Parempi on köyhä, joka nuhteettomasti vaeltaa, kuin huuliltansa nurja, joka on vielä tyhmäkin.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
Ilman taitoa ei ole intokaan hyväksi, ja kiirehtivän jalka astuu harhaan.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
Ihmisen oma hulluus turmelee hänen tiensä, mutta Herralle hän sydämessään vihoittelee.
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
Tavara tuo ystäviä paljon, mutta vaivainen joutuu ystävästänsä eroon.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
Väärä todistaja ei jää rankaisematta, ja joka valheita puhuu, se ei pelastu.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
Monet etsivät ylhäisen suosiota, ja kaikki ovat anteliaan ystäviä.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
Köyhä on kaikkien veljiensä vihattu, vielä vierotumpi ystävilleen. Tyhjiä sanoja hän saa tavoitella.
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
Joka mieltä hankkii, se sieluansa rakastaa; joka ymmärryksen säilyttää, se onnen löytää.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
Väärä todistaja ei jää rankaisematta, ja joka valheita puhuu, se hukkuu.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
Ei sovi tyhmälle hyvät päivät, saati sitten palvelijalle hallita ruhtinaita.
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
Ymmärrys tekee ihmisen pitkämieliseksi, ja hänen kunniansa on antaa rikos anteeksi.
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
Kuninkaan viha on kuin nuoren leijonan kiljunta, mutta hänen suosionsa on kuin kaste ruoholle.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
Tyhmä poika on isänsä turmio, ja vaimon tora on kuin räystäästä tippuva vesi.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
Talo ja tavara peritään isiltä, mutta toimellinen vaimo tulee Herralta.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
Laiskuus vaivuttaa sikeään uneen, ja veltto joutuu näkemään nälkää.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
Joka käskyt pitää, saa henkensä pitää; joka ei teistänsä välitä, on kuoleman oma.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
Joka vaivaista armahtaa, se lainaa Herralle, ja hän maksaa jälleen hänen hyvän tekonsa.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
Kurita poikaasi, kun vielä toivoa on; ethän halunne hänen kuolemaansa.
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
Rajuluontoinen joutuu sakkoihin: vain yllytät, jos yrität apuun.
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
Kuule neuvoa, ota kuritus varteen, että olisit vasta viisaampi.
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
Monet ovat miehen mielessä aivoitukset, mutta Herran neuvo on pysyväinen.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
Ihaninta ihmisessä on hänen laupeutensa, ja köyhä on parempi kuin valhettelija.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
Herran pelko on elämäksi: saa levätä yönsä ravittuna, eikä mikään paha kohtaa.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
Laiska pistää kätensä vatiin, mutta ei saa sitä viedyksi suuhunsa jälleen.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
Lyö pilkkaajaa, niin yksinkertainen saa mieltä, ja jos ymmärtäväistä nuhdellaan, niin hän käsittää tiedon.
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
Joka isäänsä pahoin pitelee ja ajaa äitinsä pois, se on kunnoton ja rietas poika.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
Jos herkeät, poikani, kuulemasta kuritusta, niin eksyt pois tiedon sanoista.
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
Kelvoton todistaja pitää oikeuden pilkkanaan, ja jumalattomien suu nielee vääryyttä.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
Tuomiot ovat valmiina pilkkaajille ja lyönnit tyhmien selkään.
