Príslovia 19
1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
Köyhä joka siveydessä vaeltaa, on parempi kuin väärä huulissansa, joka kuitenkin tyhmä on.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
Joka ei toimella laita, ei hänelle hyvin käy; ja joka on nopsa jaloista, se loukkaa itsensä.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
Ihmisen tyhmyys eksyttää hänen tiensä, niin että hänen sydämensä vihastuu Herraa vastaan.
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
Tavara tekee monta ystävää, vaan köyhä hyljätään ystäviltä.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
Ei väärä todistaja pidä pääsemän rankaisematta; joka rohkiasti valehtelee, ei hänen pidä selkeemän.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
Moni rukoilee päämiestä, ja jokainen on hänen ystävänsä, joka lahjoja jakaa.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
Köyhää vihaavat kaikki hänen veljensä, ja hänen ystävänsä vetäytyvät taamma hänestä; ja joka sanoihin luottaa, ei hän saa mitään.
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
Joka viisas on, hän rakastaa henkeänsä, ja joka toimellinen on, se löytää hyvän.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
Väärä todistaja ei pidä pääsemän rankaisematta; ja joka rohkiasti valehtelee, se kadotetaan.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
Ei hullulle sovi hyvät päivät, paljoa vähemmin palvelian päämiehiä hallita.
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
Joka on kärsivällinen, se on toimellinen ihminen; ja se on hänelle kunniaksi, että hän viat välttää.
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
Kuninkaan viha on niinkuin nuoren jalopeuran kiljuminen; mutta hänen ystävyytensä on niinkuin kaste ruoholle.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
Hullu poika on isänsä murhe, ja riitainen vaimo on niinkuin alinomainen pisaroitseminen.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
Huoneet ja tavarat peritään vanhemmilta, vaan toimellinen emäntä tulee Herralta.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
Laiskuus tuo unen, ja joutilas sielu kärsii nälkää.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
Joka käskyt pitää, hän on vapahtanut henkensä; vaan joka tiensä hylkää, hänen pitää kuoleman.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
Jöka köyhää armahtaa, hän lainaa Herralle, joka hänen hyvän työnsä hänelle jälleen maksava on.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
Kurita lastas, koska vielä toivo on; mutta älä pyydä häntä tappaa;
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
Sillä suuri julmuus saattaa vahingon: sentähden laske vallallensa, ja kurita häntä toistamiseen.
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
Kuule neuvoa ja ota kuritus vastaan, tullakses vihdoinkin viisaaksi.
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
Monet aivoitukset oavt miehen sydämessä; mutta Herran neuvo on pysyväinen.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
Ihmiselle kelpaa hänen laupeutensa, ja köyhä mies on parempi kuin valehtelia.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
Herran pelko saattaa elämän, ja se pysyy ravittuna, ettei mikään paha häntä lähesty.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
Laiska kätkee kätensä poveensa, ja ei vie sitä jälleen suuhunsa.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
Jos pilkkaajaa lyödään, niin taitamatoin tulee viisaaksi; ja jos toimellista lyödään, niin hän tulee toimelliseksi.
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
Joka vaivaa isäänsä, ja ajaa ulos äitinsä, hän on häpeemätöin ja kirottu lapsi.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
Lakkaa poikani, kuuntelemasta sitä neuvoa, joka sinua viettelee pois toimellisesta opista.
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
Väärä todistus häpäisee tuomion, ja jumalattomain suu nielee vääryyden.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
Pilkkaajille on rangaistus valmistettu, ja haavat hulluin selkään.
