Príslovia 14
1 Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
Vsaka modra ženska gradi svojo hišo, toda nespametna jo ruši s svojimi rokami.
2 Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
Kdor hodi v svoji poštenosti, se boji Gospoda, toda kdor je sprevržen na svojih poteh, ga prezira.
3 V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.
V ustih nespametnih je šiba ponosa, toda ustnice modrih jih bodo varovale.
4 Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.
Kjer ni volov, so jasli čiste, toda mnogo povečanje je z volovsko močjo.
5 Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.
Zvesta priča ne bo lagala, toda kriva priča bo izrekala laži.
6 Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.
Posmehljivec išče modrost, pa je ne najde, toda spoznanje je lahko tistemu, ki razume.
7 Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.
Pojdi izpred prisotnosti nespametnega človeka, kadar v njem ne zaznavaš ustnic spoznanja.
8 Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.
Modrost razsodnega je razumeti svojo pot, toda neumnost bedakov je prevara.
9 Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.
Bedaki se posmehujejo ob grehu, toda med pravičnimi je naklonjenost.
10 Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.
Srce pozna svojo lastno grenkobo in tujec se ne vmešava s svojo radostjo.
11 Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.
Hiša zlobnega bo zrušena, toda šotor iskrenega bo cvetel.
12 Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.
Obstaja pot, ki se zdi človeku prava, toda njen konec so poti smrti.
13 Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.
Celo v smehu je srce žalostno in konec tega veselja je potrtost.
14 Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.
Odpadnik v srcu bo nasičen s svojimi lastnimi potmi, dober človek pa bo zadovoljen sam od sebe.
15 Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
Naivnež verjame vsaki besedi, toda razsoden človek dobro pazi na svojo hojo.
16 Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.
Moder človek se boji in se oddaljuje od zla, toda bedak besni in je samozavesten.
17 Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.
Kdor je hitro jezen, se vede nespametno, človek zlobnih naklepov pa je osovražen.
18 Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.
Naivneži podedujejo neumnost, toda razsodni so kronani s spoznanjem.
19 Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.
Zlobni se priklanjajo pred dobrimi in zlobni pri velikih vratih pravičnih.
20 Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.
Ubogi je osovražen celo od svojega lastnega soseda, toda bogati ima mnogo prijateljev.
21 Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.
Kdor prezira svojega soseda, greši, toda kdor ima usmiljenje do ubogega, je srečen.
22 Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.
Mar se ne motijo tisti, ki snujejo zlo? Toda usmiljenje in resnica bosta tem, ki snujejo dobro.
23 Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.
V vsem trudu je korist, toda govorjenje ustnic se nagiba samo k ubožnosti.
24 Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.
Krona modrih so njihova bogastva, toda nespametnost bedakov je neumnost.
25 Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.
Poštena priča osvobaja duše, toda varljiva priča govori laži.
26 V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.
V strahu Gospodovem je močno zaupanje in njegovi otroci bodo imeli kraj zatočišča.
27 Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
Strah Gospodov je studenec življenja, da se odide od zank smrti.
28 Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.
V množici ljudstva je kraljeva čast, toda v pomanjkanju ljudstva je uničenje princa.
29 Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.
Kdor je počasen za bes, ima veliko razumevanja, toda kdor je naglega duha, povišuje neumnost.
30 Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.
Zdravo srce je življenje mesu, toda zavist gniloba kostem.
31 Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
Kdor zatira ubogega, graja njegovega Stvarnika, toda kdor ga časti, ima usmiljenje do ubogih.
32 Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.
Zlobni je v svoji zlobnosti odpeljan proč, toda pravični ima upanje v svoji smrti.
33 V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.
Modrost počiva v srcu tistega, ki ima razumevanje, toda tisti, ki je v sredi bedakov, je spoznan.
34 Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.
Pravičnost povišuje narod, toda greh je očitek kateremukoli ljudstvu.
35 Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.
Kraljeva naklonjenost je k modremu služabniku, toda njegov bes je zoper tistega, ki povzroča sramoto.
