Príslovia 13
1 Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.
En viis Søn modtager sin Faders Tugt; men en Spotter hører ikke paa Irettesættelse.
2 Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.
Af sin Munds Frugt nyder en Mand godt; men de troløses Sjæl høster Krænkelse.
3 Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.
Hvo som vogter sin Mund, bevarer sin Sjæl; den, som lader sine Læber vidt op, ham er det til Fordærvelse.
4 Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.
Den lades Sjæl begærer og faar intet; men de flittiges Sjæl næres rigeligt.
5 Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.
Den retfærdige hader Løgns Ord; men den ugudelige gør Skam og Vanære.
6 Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.
Retfærdighed bevarer den, som vandrer oprigtigt sin Vej; men Ugudelighed styrter Synderen.
7 Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.
Der er den, som holder sig for rig og har dog intet; og den, som holder sig for fattig og har meget Gods.
8 Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.
En Mands Rigdom er Løsepenge for hans Liv! men en fattig hører ikke paa Irettesættelse.
9 Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.
De retfærdiges Lys skinner frydeligt; men de ugudeliges Lampe skal udslukkes.
10 Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.
Ved Hovmod foraarsager man kun Trætte; men hos dem, som lade sig raade, er Visdom.
11 Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.
Gods formindskes ved Forfængelighed; men hvo som samler i Haanden, forøger det.
12 Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.
Forventning, som forhales, krænker Hjertet; men naar det kommer, som man begærer, da er det et Livsens Træ.
13 Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.
Hvo som foragter Ordet, bereder sig Fordærvelse; men hvo som frygter Budet, han faar Løn derfor.
14 Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
Den vises Lærdom er Livets Kilde, saa at man viger fra Dødens Snarer.
15 Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.
En god Forstand giver Naade; men de troløses Vej er haard.
16 Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.
Hver, som er klog, gør sine Ting med Forstand; men Daaren udbreder Taabelighed.
17 Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.
Et ugudeligt Sendebud falder i Ulykke; men et trofast Bud er Lægedom.
18 Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.
Hvo, som lader Tugt fare, faar Armod og Skam; men den, som agter paa Revselse, faar Ære.
19 Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.
Naar det sker, som man begærer, da er det sødt for Sjælen; men at vige fra ondt, er Daarer en Vederstyggelighed.
20 Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.
Den, som omgaas med vise, bliver viis, men den, som er Ven med Daarer, faar Ulykke.
21 Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.
Ulykke forfølger Syndere; men den retfærdige betales med godt.
22 Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.
Den gode efterlader Børnebørn en Arv; men Synderes Gods er gemt til den retfærdige.
23 Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.
Den fattiges nyopdyrkede Land yder megen Føde; men der er den, som gaar til Grunde, fordi han ikke gør Ret.
24 Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.
Hvo som sparer sit Ris, hader sin Søn; men den, som elsker ham, tugter ham tidligt.
25 Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.
Den retfærdige kan spise, til hans Sjæl bliver mæt; men de ugudeliges Bug skal lide Mangel.
