Príslovia 11
1 Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.
Falsk vegt er fæl for Herren, men full vegt likar han godt.
2 Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.
Kjem stormod, so kjem og skam, men smålåtne, dei hev visdom.
3 Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.
Dei ærlege hev si uskyld til førar, men fals slær sin herre på hals.
4 Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.
Gods hjelper ikkje på vreidens dag, men rettferd frelser frå dauden.
5 Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.
Ærleg manns rettferd jamnar hans veg, men den gudlause stuper ved gudløysa si.
6 Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.
Ærlege folk ved si rettferd vert frelste, men dei falske vert fanga i eigen gir.
7 Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.
Når ugudleg mann døyr, er det ute med voni; og vondskaps venting til inkjes vert.
8 Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.
Rettferdig vert fria or trengsla, og ugudleg kjem i hans stad.
9 Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.
Den skamlause tyner sin granne med munnen, men rettferdige friar seg ut med sin kunnskap.
10 Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.
Gjeng det godt med rettferdige, fegnast byen, vert gudlause tynte, syng folk av gleda.
11 Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.
Med velsigning frå ærlege folk kjem byen seg upp, men gudlause munn bryt han ned.
12 Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.
Vitlaus er den som vanvyrdar sin granne, men vitug mann tegjer stilt.
13 Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.
Den som fer med drøs, ber løynråd ut, men den hjarte-trugne løyner saki.
14 Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.
Der inkje styre er, lyt folket falla, men der dei rådvise er mange, der er frelsa.
15 Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.
Borgar du for framand, er du ille faren, men han er trygg som hatar handtak.
16 Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.
Ei yndefull kvinna vinn æra, og valdsmenner vinn seg rikdom.
17 Èlověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své.
Ein godhjarta mann gjer vel mot si sjæl, men ein hardhjarta mann fer vondt med sitt eige kjøt.
18 Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou.
Den ugudlege vinn seg ei sviksam løn, men den som rettferd sår, fær varig løn.
19 Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.
Stend du fast i rettferd, vinn du liv, men fer du etter vondt, då fær du daude.
20 Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.
Dei range i hugen hev Herren ein stygg til, men han likar deim som ulastande ferdast.
21 Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho.
Det kann du gjeva handi på, den vonde vert’kje urefst, men ætti åt rettferdige slepp undan.
22 Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.
Som ein gullring i eit grisetryne er ei fager kvinna utan vit.
23 Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv.
Det rettferdige ynskjer, vert berre godt, det som gudlause vonar, vert til vreide.
24 Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.
Ein strår ut og fær endå meir, ein annan vert arm av usømeleg sparing.
25 Èlověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.
Den som velsignar, skal trivast, og kveikjer du andre, vert sjølv du kveikt.
26 Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává.
Ein kornflår, honom bannar folket, men signing kjem yver den som sel korn.
27 Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej.
Den som strævar etter godt, han søkjer hugnad, men den som leitar etter vondt, han fær det yver seg.
28 Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.
Den som lit på sin rikdom, han skal stupa, men rettferdige grønkar som lauv.
29 Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.
Den som øydar sitt hus, skal erva vind, og narren vert træl åt den kloke.
30 Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý.
Rettferdig manns frukt er eit livsens tre, og sjæler vinn den vise.
31 Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku?
Du ser rettferdig mann fær vederlag på jordi, kor mykje meir då den ugudlege og syndaren!
