Matouš 22
1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
Und Jesus antwortete und redete abermal durch Gleichnisse zu ihnen und sprach:
2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
Das Himmelreich ist gleich einem Könige, der seinem Sohne Hochzeit machte.
3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
Und sandte seine Knechte aus, daß sie die Gäste zur Hochzeit riefen; und sie wollten nicht kommen.
4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
Abermal sandte er andere Knechte aus und sprach: Saget den Gästen: Siehe, meine Mahlzeit habe ich bereitet, meine Ochsen und mein Mastvieh ist geschlachtet und alles bereit; kommet zur Hochzeit!
5 Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
Aber sie verachteten das und gingen hin, einer auf seinen Acker, der andere zu seiner Hantierung.
6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
Etliche aber griffen seine Knechte, höhneten und töteten sie.
7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
Da das der König hörete, ward er zornig und schickte seine Heere aus und brachte diese Mörder um und zündete ihre Stadt an.
8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
Da sprach er zu seinen Knechten: Die Hochzeit ist zwar bereit, aber die Gäste waren es nicht wert.
9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
Darum gehet hin auf die Straßen und ladet zur Hochzeit, wen ihr findet.
10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
Und die Knechte gingen aus auf die Straßen und brachten zusammen, wen sie fanden, Böse und Gute. Und die Tische wurden alle voll.
11 Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
Da ging der König hinein, die Gäste zu besehen, und sah allda einen Menschen, der hatte kein hochzeitlich Kleid an,
12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
und sprach zu ihm: Freund, wie bist du hereinkommen und hast doch kein hochzeitlich Kleid an? Er aber verstummte.
13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
Da sprach der König zu seinen Dienern: Bindet ihm Hände und Füße und werfet ihn in die äußerste Finsternis hinaus; da wird sein Heulen und Zähneklappen;
14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
denn viele sind berufen, aber wenige sind auserwählet.
15 Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
Da gingen die Pharisäer hin und hielten einen Rat, wie sie ihn fingen in seiner Rede.
16 I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
Und sandten zu ihm ihre Jünger samt des Herodes Dienern und sprachen: Meister, wir wissen, daß du wahrhaftig bist und lehrest den Weg Gottes recht und fragest nach niemand; denn du achtest nicht das Ansehen der Menschen.
17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
Darum sage uns, was dünket dich? Ist's recht, daß man dem Kaiser Zins gebe, oder nicht?
18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
Da nun Jesus merkte ihre Schalkheit, sprach er: Ihr Heuchler, was versuchet ihr mich?
19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
Weiset mir die Zinsmünze! Und sie reichten ihm einen Groschen dar.
20 I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
Und er sprach zu ihnen: Wes ist das Bild und die Überschrift?
21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
Sie sprachen zu ihm: Des Kaisers. Da sprach er zu ihnen: So gebet dem Kaiser, was des Kaisers ist, und Gott, was Gottes ist.
22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
Da sie das höreten, verwunderten sie sich und ließen ihn und gingen davon.
23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
An demselbigen Tage traten zu ihm die Sadduzäer, die da halten, es sei kein Auferstehen, und fragten ihn
24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
und sprachen: Meister, Mose hat gesagt: So einer stirbt und hat nicht Kinder, so soll sein Bruder sein Weib freien und seinem Bruder Samen erwecken.
25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
Nun sind bei uns gewesen sieben Brüder. Der erste freiete und starb, und dieweil er nicht Samen hatte, ließ er sein Weib seinem Bruder.
26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
Desselbengleichen der andere und der dritte bis an den siebenten.
27 Nejposléze pak po všech umřela i žena.
Zuletzt nach allen starb auch das Weib.
28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
Nun in der Auferstehung, wessen Weib wird sie sein unter den sieben? Sie haben sie ja alle gehabt.
29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
Jesus aber antwortete und sprach zu ihnen: Ihr irret und wisset die Schrift nicht noch die Kraft Gottes.
30 Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
In der Auferstehung werden sie weder freien noch sich freien lassen, sondern sie sind gleich wie die Engel Gottes im Himmel.
31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
Habt ihr aber nicht gelesen von der Toten Auferstehung, das euch gesagt ist von Gott, da er spricht:
32 Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
Ich bin der Gott Abrahams und der Gott Isaaks und der Gott Jakobs? Gott aber ist nicht ein Gott der Toten, sondern der Lebendigen.
33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
Und da solches das Volk hörete, entsetzten sie sich über seine Lehre.
34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
Da aber die Pharisäer höreten, daß er den Sadduzäern das Maul gestopft hatte, versammelten sie sich.
35 I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
Und einer unter ihnen, ein Schriftgelehrter, versuchte ihn und sprach:
36 Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
Meister, welches ist das vornehmste Gebot im Gesetz?
37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
Jesus aber sprach zu ihm: Du sollst lieben Gott, deinen HERRN, von ganzem Herzen, von ganzer Seele und von ganzem Gemüt.
38 To jest přední a veliké přikázání.
Dies ist das vornehmste und größte Gebot.
39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Das andere aber ist dem gleich: Du sollst deinen Nächsten lieben wie dich selbst.
40 Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
In diesen zweien Geboten hanget das ganze Gesetz und die Propheten.
41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
Da nun die Pharisäer beieinander waren, fragte sie Jesus
42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
und sprach: Wie dünket euch um Christus? Wes Sohn ist er? Sie sprachen: Davids.
43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
Er sprach zu ihnen: Wie nennet ihn denn David im Geist einen HERRN, da er sagt:
44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
Der HERR hat gesagt zu meinem HERRN: Setze dich zu meiner Rechten, bis daß ich lege deine Feinde zum Schemel deiner Füße.
45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
So nun David ihn einen HERRN nennet, wie ist er denn sein Sohn?
46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
Und niemand konnte ihm ein Wort antworten, und durfte auch niemand von dem Tage an hinfort ihn fragen.
