Lukáš 20
1 I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,
And it came to pass, on one of the days, as he was teaching the people in the temple, and preaching the gospel, there came upon him the chief priests and the scribes with the elders;
2 I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?
and they spake, saying unto him, Tell us: By what authority doest thou these things? or who is he that gave thee this authority?
3 I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:
And he answered and said unto them, I also will ask you a question; and tell me:
4 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
The baptism of John, was it from heaven, or from men?
5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
And they reasoned with themselves, saying, If we shall say, From heaven; he will say, Why did ye not believe him?
6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.
But if we shall say, From men; all the people will stone us: for they be persuaded that John was a prophet.
7 I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.
And they answered, that they knew not whence [it was].
8 I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
And Jesus said unto them, Neither tell I you by what authority I do these things.
9 I počal lidu praviti podobenství toto: Èlověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.
And he began to speak unto the people this parable: A man planted a vineyard, and let it out to husbandmen, and went into another country for a long time.
10 A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.
And at the season he sent unto the husbandmen a servant, that they should give him of the fruit of the vineyard: but the husbandmen beat him, and sent him away empty.
11 A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
And he sent yet another servant: and him also they beat, and handled him shamefully, and sent him away empty.
12 I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
And he sent yet a third: and him also they wounded, and cast him forth.
13 Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.
And the lord of the vineyard said, What shall I do? I will send my beloved son: it may be they will reverence him.
14 Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.
But when the husbandmen saw him, they reasoned one with another, saying, This is the heir: let us kill him, that the inheritance may be ours.
15 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?
And they cast him forth out of the vineyard, and killed him. What therefore will the lord of the vineyard do unto them?
16 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
He will come and destroy these husbandmen, and will give the vineyard unto others. And when they heard it, they said, God forbid.
17 A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.
But he looked upon them, and said, What then is this that is written, The stone which the builders rejected, The same was made the head of the corner?
18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
Every one that falleth on that stone shall be broken to pieces; but on whomsoever it shall fall, it will scatter him as dust.
19 I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
And the scribes and the chief priests sought to lay hands on him in that very hour; and they feared the people: for they perceived that he spake this parable against them.
20 Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
And they watched him, and sent forth spies, which feigned themselves to be righteous, that they might take hold of his speech, so as to deliver him up to the rule and to the authority of the governor.
21 I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
And they asked him, saying, Master, we know that thou sayest and teachest rightly, and acceptest not the person [of any], but of a truth teachest the way of God:
22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
Is it lawful for us to give tribute unto Caesar, or not?
23 Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
But he perceived their craftiness, and said unto them,
24 Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
Shew me a penny. Whose image and superscription hath it? And they said, Caesar’s.
25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.
And he said unto them, Then render unto Caesar the things that are Caesar’s, and unto God the things that are God’s.
26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
And they were not able to take hold of the saying before the people: and they marveled at his answer, and held their peace.
27 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení, ) otázali se ho,
And there came to him certain of the Sadducees, they which say that there is no resurrection; and they asked him,
28 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
saying, Master, Moses wrote unto us, that if a man’s brother die, having a wife, and he be childless, his brother should take the wife, and raise up seed unto his brother.
29 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
There were therefore seven brethren: and the first took a wife, and died childless;
30 I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.
and the second;
31 A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.
and the third took her; and likewise the seven also left no children, and died.
32 Nejposléze po všech umřela i žena.
Afterward the woman also died.
33 Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
In the resurrection therefore whose wife of them shall she be? for the seven had her to wife.
And Jesus said unto them, The sons of this world marry, and are given in marriage: (aiōn g165)
35 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati. (aiōn g165)
but they that are accounted worthy to attain to that world, and the resurrection from the dead, neither marry, nor are given in marriage: (aiōn g165)
36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
for neither can they die any more: for they are equal unto the angels; and are sons of God, being sons of the resurrection.
37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
But that the dead are raised, even Moses shewed, in [the place concerning] the Bush, when he calleth the Lord the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob.
38 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
Now he is not the God of the dead, but of the living: for all live unto him.
39 Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
And certain of the scribes answering said, Master, thou hast well said.
40 I neodvážili se jeho na nic více tázati.
For they durst not any more ask him any question.
41 On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?
And he said unto them, How say they that the Christ is David’s son?
42 A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
For David himself saith in the book of Psalms, The Lord said unto my Lord, Sit thou on my right hand,
43 Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.
Till I make thine enemies the footstool of thy feet.
44 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
David therefore calleth him Lord, and how is he his son?
45 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
And in the hearing of all the people he said unto his disciples,
46 Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,
Beware of the scribes, which desire to walk in long robes, and love salutations in the marketplaces, and chief seats in the synagogues, and chief places at feasts;
47 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
which devour widows’ houses, and for a pretence make long prayers: these shall receive greater condemnation.
