Sudcov 17
1 Byl pak muž nějaký s hory Efraim, jehož jméno bylo Mícha.
A IA ma ka mauna o Eperaima he kanaka, o Mika kona inoa.
2 Kterýž řekl matce své: Ten tisíc a sto stříbrných, kteříž vzati byli tobě, pro něž jsi zlořečila a mluvilas přede mnou, hle, stříbro to u mne jest, já jsem je vzal. I řekla matka jeho: Požehnaný jsi, synu můj, od Hospodina.
I aku la ia i kona makuwahine, O kela mau apana kala, hookahi tausani, me ka haneri keu, i laweia, mai ou mai nei, ka mea au i kuamuamu ai, a i olelo mai ai hoi ma ko'u pepeiao, eia no ia'u ua kala la. Na'u no i lawe. I mai la kona makuwahine, E pomaikai ana oe ia Iehova, e kuu keiki.
3 Navrátil tedy ten tisíc a sto stříbrných matce své. I řekla matka jeho: Jižť jsem zajisté posvětila stříbro to Hospodinu z ruky své, a tobě synu svému, aby udělán byl obraz rytý a slitý. Protož nyní dám je tobě.
A hoihoi aku ia i ke tausani apana kala me ka haneri keu i kona makuwahine, alaila, olelo mai la kona makuwahine, Ua hoolaa loa aku au ia kala ia Iehova, mai ko'u lima aku, i mea na ka'u keiki, e hana aku ai i kii, a i kii hooheheeia; nolaila ea, e hoihoi aku au ia ia oe.
4 On pak navrátil to stříbro matce své, z něhož vzala matka jeho dvě stě stříbrných, a dala zlatníku. I udělal z nich obraz rytý a slitý, kterýž byl v domě Míchově.
Aka, hoihoi hou ae la ia i ke kala i kona makuwahine. Lawe ae la kona makuwahine i elua haneri apana kala, a haawi aku la i ka mea hoohehee kala, nana no i hana i kii, a i kii hoi i hooheheeia. Aia no laua maloko o ka hale o Mika.
5 Měl pak ten Mícha chrám bohů, i udělal efod a terafim, a naplnil ruce jednoho z synů svých, aby mu byl knězem.
He hale akua ko ua kanaka la o ko Mika, a hana iho la ia i epoda, a i terapima, a hoolaa ae la ia i kekahi o kana mau keikikane, a lilo ia i kahuna nona.
6 Toho času nebylo krále v Izraeli; jeden každý, což se mu za dobré vidělo, to činil.
Ia manawa, aole alii ma ka Iseraela. Hana no kela kanaka keia kanaka i ka mea i pono ma kona mau maka.
7 Byl pak mládenec z Betléma Judova, totiž z čeledi Judovy, kterýž, jsa Levíta, byl tam pohostinu.
He kanaka opiopio, mailoko mai o Betelehemaiuda, no ka ohana a Iuda, he mamo na Levi, a noho no ia malaila.
8 Odšel tedy člověk ten z města Betléma Judova, aby byl pohostinu, kdež by se mu koli nahodilo. I přišel na horu Efraim, až k domu Míchovu, jda cestou svou.
Hele aku la ua kanaka la, mai ke kulanakauhale o Betelehemaiuda aku, e noho ma kahi e loaa ai, a i kona hele ana, hiki ae la ia i ka mauna o Eperaima, i ka hale o Mika.
9 Jemuž řekl Mícha: Odkud jdeš? Odpověděl mu: Já jsem Levíta, z Betléma Judova beru se, abych byl pohostinu, kdež by mi se koli nahodilo.
I mai la o Mika ia ia, Mai hea mai oe i hele mai ai? I aku la ia, He Levi au, no Betelehemaiuda mai, a ke hele nei au e noho ma kahi e loaa'i.
10 I řekl jemu Mícha: Zůstaň u mne, a buď mi za otce a za kněze, a buduť dávati deset stříbrných na každý rok, a dvoje roucho i stravu tvou. I šel Levíta.
I mai la o Mika ia ia, E noho pu oe me au, i lilo oe i makua no'u, a i kahuna hoi, a e haawi aku au ia oe i umi apana kala ma ka makahiki, a i pa lole komo elua, a i ka ai no hoi; nolaila, komo aku la ua Levi nei iloko.
11 Líbilo se pak Levítovi zůstati u muže toho, a byl u něho mládenec ten, jako jeden z synů jeho.
Lealea ia Levi e noho pu me ua kanaka la, a ua like ia kanaka opiopio ia ia, me kekahi o kana mau keikikane.
12 I posvětil Mícha rukou Levíty, a byl mu mládenec ten za kněze; i bydlil v domě jeho.
Hoolaa iho la o Mika i ka Levi, a lilo ua kanaka opiopio nei i kahuna nona, a noho iho la ma ka hale o Mika.
13 Řekl pak Mícha: Nyníť vím, že mi dobře učiní Hospodin, proto že mám toho Levítu za kněze.
Alaila, i ae la o Mika, Ua ike au, e hoopomaikai ana o Iehova ia'u, no ka mea, he Levi no ko'u kahuna.
