Jan 11
1 Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.
Nyi ako aminv Lajaras vnamgo, nw Betani lo doonvgo lvvma toku. Betani vnamsi bangguv hoka Meri okv ninyigv bormv Marta dooto.
2 (A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)
So gv Meri angv si Jisunyi nampunv tvli lvpa lo piaknv okv um ninyigv dumpo dwmw lokv tipwnv angv; lvvmanv angv Lajaras ninyigv boru bv rito.
3 Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.
Anyibormv nyingv Jisunyi gaamgo milwk toku, “Ahtu, no gv ayanam ajin hv lvvma pvkv.”
4 A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.
Vdwlo Jisu um tvvpa tokudw, nw minto, “So gv lvvma angv gv anyung ngv Lajarasnyi sinam gubv rimare; so rinam si Pwknvyarnvnyi kaimonam lvgabv, okv so si vbvrinam hv Pwknvyarnv gv Kuunyilo ngvka hartvnam paare.”
5 Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.
Jisu Marta nyila ninyigv anyinyi okv Lajarasnyi paktoku.
6 A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.
Vbvrijvka vdwlo hv Lajaras lvvmapvkv vnam yunying nga tvvtolaka ninyigv dooku hoka hv alu lonyi godv doodv toku.
7 Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.
Vbvrikunamv nw ninyigv lvbwlaksu vdwa minto, “Klai ngonu Judia bv vngkur lakuju.”
8 Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?
“Tamsarnv,” lvbwlaksu vdwv mirwkto, “Vjak mego ayungjvma nga nyi vdwv nam hoka vlwng ngv ordubv mvngnyato; no vngkur dukubv vla mvngdui?”
9 Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.
Jisu minto, “Aluv gunta vring gola anyigo doodu, dooma dunvre? Vkvlvgabv yvvdw alu pua lo vngkar dunv hv pokmap madunv, hv nyiamooku gv lounglo kaapa kunam lvgabv.
10 Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.
Vbvritola hv ayu rinyi vngkar bolo hv pokmapdo, ogulvgavbolo hv loung dooma.”
11 To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.
Jisu sum minto, okv vbvrikunamv mindvto, “Ngonu ajin Lajaras yupvku, vbvritola ngo vngla okv ninyi muu riku.”
12 I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.
Lwbwlaksu vdwv mirwkto, “Ahtu, nw yupdung dvnvlo hv alvriku.”
13 Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.
Jisu gv minam v manv Lajaras sipvku vla, vbvritola bunu hv yupching bv yuppv nvgo vla mvngto.
14 Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.
Vkvlvgabv Jisu bunua jvjvbv mintam jitoku, “Lajaras siroku,
15 A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.
vbvritola nonugv lvgabv ngo mvngpudo ngo ninyia lvkobv dooma toku, vkvlvga nonu ho mvngjwng dukubv. Klvi hv gvlo vnglaju.”
16 I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.
Tomas (Bvngpiam vla minam) ninyigv ajin vdwa minto, “Klvi ngonu mvnwngngv Tamsarbonyi lvkobv vngming gvlaju, ngonuka ninyia lvkobv sikulo simi gvnam lvgabv!”
17 Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.
Vdwlo Jisu vngchi tokudw, Lajarasnyi nyibung riku namv alu loopi dukubv hv paatoku.
18 Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.
Betani ngv Jerusalem lokv lvtw aom gubv rito,
19 Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.
okv Judia gv nyi achialvgo Meri okv Marta bunyigv boru sikunam lvgalo mvngdwk mabvkv vla mimbv okv kaalwkbv aanyatoku.
20 Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.
Jisu aariku vla vdwlo Marta tvvpa tokudw, nw kaarwk sidubv vnglintoku, vbvritola Meri naam lo dootoku.
21 I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
Marta Jisunyi mintoku, “Ahtu, no so doonv guilo ngoogv boruv sima dvnvpv!
22 Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.
Vbvritola ngo chindu vjakka no ninyia ogugo koodudw Pwknvyarnv nam jire.”
23 Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.
Jisu ninyia mintam toku, “No gv boruv turkur reku.”
24 Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.
Marta mirwksito, “Ngo chindu, hv ataranya alulo turkur reku.”
25 Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.
Jisu ninyia minto, “Turkurkunam vla singnam v ngo. Yvvdw nga mvngjwng dunv hv turre, hv sikujeka;
okv yvvdw singdunv okv ngam mvngjwng dunv hv vdwloka simare. No sum mvngjwng dunvre?” (aiōn g165)
27 Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.
Hv mirwkto, “Vkv, Ahtu! ngo mvngjwng dunv no Kristo, Pwknvyarnv gv Kuunyilo, yvvdw nyiamooku so aajikunv ngv.”
28 A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.
Marta sum minro kochingbv nw vngkur toku, okv ninyigv anyi Merinyi minsila minjito. “Tamsarbo si doodu,” hv anyia minjitoku, “okv nam tvvkadu.”
29 Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.
Vdwlo Meri sum tvvpa tokudw, hv gudung toku okv ninyia kaarwk sudubv baapubv vnglintoku.
30 (Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)
Jisu vjaklodvbv nampumlo aachi madvto, vbvritola Marta gv ninyia kaarwk suku mookulo doobwngto.
31 Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.
Nyi vdwv naam lo Merinyi lvkobv doonv vdwv ninyia mvngdwk mabvkv vnyato, ninyia vngming gvnyato, vdwlo bunu ninyia baapubv gudungdanv agumbv vnglin nama kaato kudw, bunu ninyia nyibung lo kapdubv vngji nvgo vla mvngnyato.
32 Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
Jisu ogolo doopvdw hoka Meri vngchi toku, okv hv baapubv ninyia kaapa danam gula, hv Jisu gv lvpa lo gipv toku. “Ahtu,” hv minto, “No so doonv guilo, ngoogv boruv sima dvnvpv!”
33 Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.
Jisu ninyia kapdubv kaatoku, okv ninyia lvkobv rinv vdwvka oguaingbv kapdudw umka kaatoku; vbvrinam hv ninyigv haapok ka mvsit la, okv achialvbv mvngdwk motoku.
34 A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.
Hv bunua tvvkato, “Nonu ninyia ogolo nyibung riipvnv?” Bunu mirwkto, “Ahtu, Aala okv kaatoka.”
35 I zaplakal Ježíš.
Jisu kapto.
36 Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!
Nyi vdwv minto, “Kaatoka, ninyia achialvbv pakdu!”
37 Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?
Vbvritola bunu megonv minto, “Hv nyikching nvnga kaapa dukubv mvtoku, nw mvmma pvnvre? Nw Lajarasnyi sima dubv mvnyu mapv nvdw?”
38 Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.
Lvkodv mvngdwk hilok laikula dooku mabvku, Jisu nyibung lo vngtoku hv lvngpwk bv rito agi aagia nga vlwng ajap nvgo jootum kunam go.
39 I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.
Jisu minto, “Vlwng nga dvato!” Marta, sinv nyi angv gv anyiv, mirwkto, “Ahtu, hoka naya amokrikv. Ninyia nyibung riikunamv alu loopi roku!”
40 Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.
Jisu ninyia minto, “Ngo nam mimapvnvre, no mvngjwng bolo Pwknvyarnv gv jwkrw nga kaapare vla?”
41 Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.
Bunu vlwng nga dva toku. Jisu aobv kaadungto okv minto, “Abu, ngo nam umbonyikv, no nga tvvyadu.
42 Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.
Ngo chindu no lokia ngam tvvyadu, vbvritola ngo sung mindu so nyi vdw so gv lvgabv, ogulvgavbolo so nyi vdw si no ngam vngmupvnv vla mvngjwng dukubv.”
43 A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!
Hv vbv minro kochingbv, hv gamtv rungbv gokto, “Lajaras, lintokuka!”
44 I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.
Hv nyibung lokv lintoku, ninyigv lvpa laak ha vji puching dvdubv, okv nyukmu haka puching dvdubv. Jisu bunua minto, “Ninyia paksok la, okv vngmu tokuka.”
45 Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.
Nyi achialvgo Merinyi kaalwkla aanv vdwv Jisu ogugo ripvkudw kaanya toku okv bunu ninyia mvngjwng nyatoku.
46 Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.
Vbvritola megonv bunu Parisis vdwgvlo vngkur toku okv Jisu ogugo ripvkudw minpa toku.
47 I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.
Vkvlvgabv Parisis vdwv, okv nyibu butvnv vdwv Kvba vdwa lvkobv kaarwksuto okv minto, “Ngonu oguridukubv? Kaatokuka so nyi gv lamrwpanam kaatamnam ma!
48 Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.
Ngonu so nyi sum svbv ribwng mobolo, nyichar mvnwngngv ninyia mvngjwng riku, okv Roman nyi kainv vdwv tvvchar kayarre okv ngonugv Pwknvyarnvnaam ha mvyakmvchak riku okv ngonugv haalung ngakka!”
49 Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,
Bunugv lokv akonv, aminv Kayapas, yvvdw ho anying hoka Nyibu Butvyachok nvbv rinv angv, minto, “Nonu ogu pvcha pvnvri!
50 Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.
Nonu mvngdi malare, haalung gv yaktv svnga, nonugv lvgabv alvyanvngv, nyi akin gonv nyi vdwgv lvgabv siria monam si?”
51 Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,
Minjvjvbolo hv sung atuv mvngsula mimato; vmabvya hv ho anying gv Nyibu Butvyachok nvbv rinam lvgabv, hv nyikrw kaala Jisu Jius nyi vdwgv lvgabv siria tvdu vla,
52 A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.
okv bunua mvngchikma, vbvritola Pwknvyarnvnyi mooku mvnwnglo doosik kunv vdwa akin gubvku naadumsidu kubvka.
53 Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.
Ho alu lokv Jius nyi kainv vdwv Jisunyi mvkidubv rungtoku.
54 Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.
Vkvlvgabv Jisu Judia mookulo nyi kaagialo vngkar matoku, vbvritola vngyu toku okv chukrimooku nvchi mooku gulo vngtoku, Epraim vnam banggu gulo hoka ninyigv lvbwlaksu vdwa lvkobv doolwk toku.
55 Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.
Vngbokunam Pumja dvdw ngv nvchi toku, nyi achialv go mooku lokv pumja rima dwbv ridar kakdar koodubv vla Jerusalem lo aanya toku.
56 I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?
Bunu Jisunyi kaakarnyato, okv bunu Pwknvyarnvnaam lo vngkum nyatoku, bunu akonv ako nvnga tvvka minsuto, “No ogubv mvngdu? Hv pumja so aarung mare, ma aaridw?”
57 Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.
Nyibu butvnv vdwv okv Parisis vdwv orto jipvpv yvvdw Jisu ogolo doopvdw um chinv ngv, hv minpa laka, vkvlvgavbolo bunu ninyia naatung nyudukubv.
