Jób 7
1 Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
それ人の世にあるは戰鬪にあるがごとくならずや 又其日は傭人の日のごとくなるにあらずや
2 Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
奴僕の暮を冀がふが如く傭人のその價を望むがごとく
3 Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
我は苦しき月を得させられ 憂はしき夜をあたへらる
4 Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
我臥ば乃はち言ふ 何時夜あけて我おきいでんかと 曙まで頻に輾轉ぶ
5 Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
わが肉は蟲と土塊とを衣服となし 我皮は愈てまた腐る
6 Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
わが日は機の梭よりも迅速なり 我望む所なくし之を送る
7 Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
想ひ見よ わが生命が氣息なる而已 我目は再び福祉を見ること有じ
8 Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
我を見し者の眼かさねて我を見ざらん 汝目を我にむくるも我は已に在ざるべし
雲の消て逝がごとく陰府に下れる者は重ねて上りきたらじ (Sheol h7585)
10 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
彼は再びその家に歸らず 彼の郷里も最早かれを認めじ
11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
然ば我はわが口を禁めず 我心の痛によりて語ひ わが神魂の苦しきによりて歎かん
12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
我あに海ならんや鰐ならんや 汝なにとて我を守らせおきたまふぞ
13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
わが牀われを慰め わが寢床わが愁を解んと思ひをる時に
14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
汝夢をもて我を驚かし 異象をもて我を懼れしめたまふ
15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
是をもて我心は氣息の閉んことを願ひ 我この骨よりも死を冀がふ
16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
われ生命を厭ふ 我は永く生るをことを願はず 我を捨おきたまへ 我日は氣のごときなり
17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
人を如何なる者として汝これを大にし 之を心に留
18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
朝ごとに之を看そなはし 時わかず之を試みたまふや
19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
何時まで汝われに目を離さず 我が津を咽む間も我を捨おきたまはざるや
20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
人を鑒みたまふ者よ我罪を犯したりとて汝に何をか爲ん 何ぞ我を汝の的となして我にこの身を厭はしめたまふや
21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
汝なんぞ我の愆を赦さず我罪を除きたまはざるや 我いま土の中に睡らん 汝我を尋ねたまふとも我は在ざるべし
