Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Bvt Iob answered, and said,
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
Oh that my griefe were well weighed, and my miseries were layed together in the balance.
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
For it woulde be nowe heauier then the sande of the sea: therefore my wordes are swallowed vp.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
For the arrowes of the Almightie are in me, the venime whereof doeth drinke vp my spirit, and the terrours of God fight against me.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Doeth the wilde asse bray when he hath grasse? or loweth the oxe when he hath fodder?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
That which is vnsauerie, shall it be eaten without salt? or is there any taste in the white of an egge?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
Such things as my soule refused to touch, as were sorowes, are my meate.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
Oh that I might haue my desire, and that God would grant me the thing that I long for!
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
That is, that God would destroy me: that he would let his hand go, and cut me off.
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Then should I yet haue comfort, (though I burne with sorowe, let him not spare) because I haue not denyed the wordes of the Holy one.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
What power haue I that I should endure? or what is mine end, if I should prolong my life?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Is my strength the strength of stones? or is my flesh of brasse?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Is it not so, that there is in me no helpe? and that strength is taken from me?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
He that is in miserie, ought to be comforted of his neighbour: but men haue forsaken the feare of the Almightie.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
My brethre haue deceiued me as a brook, and as the rising of the riuers they passe away.
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
Which are blackish with yee, and wherein the snowe is hid.
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
But in time they are dryed vp with heate and are consumed: and when it is hote they faile out of their places,
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Or they depart from their way and course, yea, they vanish and perish.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
They that go to Tema, considered them, and they that goe to Sheba, waited for them.
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
But they were confounded: when they hoped, they came thither and were ashamed.
21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
Surely nowe are ye like vnto it: ye haue seene my fearefull plague, and are afraide.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Was it because I said, Bring vnto me? or giue a rewarde to me of your substance?
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
And deliuer me from the enemies hande, or ransome me out of the hand of tyrants?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Teach me, and I wil hold my tongue: and cause me to vnderstande, wherein I haue erred.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
Howe stedfast are the wordes of righteousnes? and what can any of you iustly reproue?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Doe ye imagine to reproue wordes, that the talke of the afflicted should be as the winde?
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
Ye make your wrath to fall vpon the fatherlesse, and dig a pit for your friende.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Nowe therefore be content to looke vpon me: for I will not lie before your face.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Turne, I pray you, let there be none iniquitie: returne, I say, and ye shall see yet my righteousnesse in that behalfe.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Is there iniquitie in my tongue? doeth not my mouth feele sorowes?
