< Jób 5 >

1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?
Raab, kære, om der er nogen, som svarer dig? og til hvem af de hellige vil du vende Ansigtet?
2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
Thi Fortørnelse slaar en Daare ihjel, og Nidkærhed dræber den taabelige.
3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
Jeg saa en Daare rodfæstet, og jeg forbandede hans Bolig hastelig.
4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
Hans Børn vare langt fra Frelse og nedtraadtes i Porten, og der var ingen, som reddede dem.
5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
Den hungrige opaad hans Høst og hentede den endog fra Tjørnehegnet, og Røverne opslugte hans Formue.
6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
Thi Uretfærdighed skyder ikke frem af Støvet, og Møje vokser ikke op af Jorden;
7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
men et Menneske bliver født til Møje, ligesom Gnister maa flyve højt op.
8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
Dog jeg vilde søge hen til Gud, og til Gud vilde jeg rette min Tale;
9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
til ham, som gør store Ting, hvilke man ikke kan ransage, underlige Ting, saa der er intet Tal paa dem;
10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
ham, som giver Regn paa Jorden og lader Vand komme paa Markerne;
11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
for at sætte de ringe højt op, og at de sørgende ophøjes ved Frelse;
12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
ham, som gør de træskes Anslag til intet, at deres Hænder ikke kunne udføre Sagen;
13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
ham, som griber de vise i deres Træskhed, saa de underfundiges Raad hastelig omstødes;
14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
om Dagen løbe de an i Mørket og føle sig for om Middagen, som var det Nat.
15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
Og han frelser en fattig fra Sværd, fra deres Mund og fra den stærkes Haand,
16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
saa der bliver Haab for den ringe, og Uretfærdighed maa lukke sin Mund.
17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
Se, saligt er det Menneske, som Gud straffer; derfor foragte du ikke den Almægtiges Tugtelse!
18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
Thi han gør Smerte og forbinder; han saargør, og hans Hænder læge.
19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
I seks Angester skal han fri dig, og i syv skal intet ondt røre dig.
20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
I Hunger skal han frelse dig fra Døden og i Krig fra Sværdets Vold.
21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
Du skal finde Skjul for Tungens Svøbe og ikke frygte for Ødelæggelse, naar den kommer.
22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
Du skal le ad Ødelæggelse og Hunger og ikke frygte for Jordens Dyr;
23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
thi med Stenene paa Marken har du Pagt, og Markens Dyr skulle holde Fred med dig.
24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
Og du skal forfare, at dit Telt har Fred, og du skal besøge din Bolig og intet savne.
25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
Og du skal forfare, at din Sæd skal blive mangfoldig, og din Afkom som Græs paa Jorden.
26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
Du skal komme til Graven i Alderdom, ligesom Neg optages i sin Tid.
27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
Se dette, det have vi undersøgt, saa er det; hør det, og forstaa det vel!

< Jób 5 >