Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Poderás tu pescar ao leviatã com anzol, ou abaixar sua língua com uma corda?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Podes pôr um anzol em seu nariz, ou com um espinho furar sua queixada?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Fará ele súplicas a ti, [ou] falará contigo suavemente?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Fará ele pacto contigo, para que tu o tomes por escravo perpétuo?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Brincarás tu com ele como com um passarinho, ou o atarás para tuas meninas?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Os companheiros farão banquete dele? Repartirão dele entre os mercadores?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Poderás tu encher sua pele de espetos, ou sua cabeça com arpões de pescadores?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Põe tua mão sobre ele; te lembrarás da batalha, e nunca mais voltarás a fazer.
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Eis que a esperança de alguém [de vencê-lo] falhará; pois, apenas ao vê-lo será derrubado.
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Ninguém há [tão] ousado que o desperte; quem pois, [ousa] se opor a mim?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Quem me deu primeiro, para que eu [o] recompense? Tudo o que há debaixo dos céus é meu.
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Eu não me calarei a respeito de seus membros, nem de [suas] forças, e da graça de sua estatura.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Quem descobrirá sua vestimenta superficial? Quem poderá penetrar sua couraça dupla?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Quem poderia abrir as portas de seu rosto? Ao redor de seus dentes há espanto.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Seus fortes escudos são excelentes; cada um fechado, como um selo apertado.
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Um está tão próximo do outro, que vento não pode entrar entre eles.
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Estão grudados uns aos outros; estão tão travados entre si, que não se podem separar.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Cada um de seus roncos faz resplandecer a luz, e seus olhos são como os cílios do amanhecer.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
De sua boca saem tochas, faíscas de fogo saltam dela.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
De suas narinas sai fumaça, como de uma panela fervente ou de um caldeirão.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Seu fôlego acende carvões, e de sua boca sai chama.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
A força habita em seu pescoço; diante dele salta-se de medo.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
As dobras de sua carne estão apegadas [entre si]; cada uma está firme nele, e não podem ser movidas.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Seu coração é rígido como uma pedra, rígido como a pedra de baixo de um moinho.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Quando ele se levanta, os fortes tremem; por [seus] abalos se recuam.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Se alguém lhe tocar com a espada, não poderá prevalecer; nem arremessar dardo, ou lança.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Ele considera o ferro como palha, e o aço como madeira podre.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
A flecha não o faz fugir; as pedras de funda são para ele como sobras de cascas.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Considera toda arma como sobras de cascas, e zomba do mover da lança.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Por debaixo de si tem conchas pontiagudas; ele esmaga com suas pontas na lama.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Ele faz ferver as profundezas como a uma panela, e faz do mar como um pote de unguento.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Ele faz brilhar o caminho atrás de si; faz parecer ao abismo com cabelos grisalhos.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Não há sobre a terra algo que se possa comparar a ele. Ele foi feito para não temer.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Ele vê tudo que é alto; ele é rei sobre todos os filhos dos animais soberbos.
