Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
És felele a témáni Elifáz, és monda:
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
Ha szólni próbálunk hozzád, zokon veszed-é? De hát ki bírná türtőztetni magát a beszédben?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Ímé sokakat oktattál, és a megfáradott kezeket megerősítetted;
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
A tántorgót a te beszédeid fentartották, és a reszkető térdeket megerősítetted;
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
Most, hogy rád jött a sor, zokon veszed; hogy téged ért a baj, elrettensz!
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
Nem bizodalmad-é a te istenfélelmed, s nem reménységed-é utaidnak becsületessége?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Emlékezzél, kérlek, ki az, a ki elveszett ártatlanul, és hol töröltettek el az igazak?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
A mint én láttam, a kik hamisságot szántanak és gonoszságot vetnek, ugyanazt aratnak.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
Az Istennek lehelletétől elvesznek, az ő haragjának szelétől elpusztulnak.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
Az oroszlán ordítása, a sakál üvöltése, és az oroszlán-kölykök fogai megsemmisülnek.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
Az agg oroszlán elvész, ha nincs martaléka, a nőstény oroszlán kölykei elszélednek.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
Szó lopódzék hozzám, s valami nesz üté meg abból fülemet.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
Éjjeli látásokon való töprengések között, mikor mély álom fogja el az embereket.
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
Félelem szálla rám, és rettegés, s megreszketteté minden csontomat.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
Valami szellem suhant el előttem, s testemnek szőre felborzolódék.
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
Megálla, de ábrázatját föl nem ismerém, egy alak vala szemeim előtt, mély csend, és ilyen szót hallék:
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
Vajjon a halandó igaz-é Istennél: az ő teremtője előtt tiszta-é az ember?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Ímé az ő szolgáiban sem bízhatik és az ő angyalaiban is talál hibát:
19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
Mennyivel inkább a sárházak lakosaiban, a kiknek fundamentumok a porban van, és könnyebben szétnyomhatók a molynál?!
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
Reggeltől estig gyötrődnek, s a nélkül, hogy észrevennék, elvesznek örökre.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Ha kiszakíttatik belőlök sátoruk kötele, nem halnak-é meg, és pedig bölcsesség nélkül?
