Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Silloin teemanilainen Elifas lausui ja sanoi:
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
"Ethän pane pahaksesi, jos sinulle puhutaan? Kuka voi vaitikaan olla?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Katso, monta sinä olet ojentanut, ja hervonneita käsiä olet vahvistanut;
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
sanasi ovat nostaneet kompastunutta, ja rauenneita polvia olet voimistanut.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
Mutta nyt, kun itseäsi kova kohtaa, sinä tuskastut, kun se sinuun sattuu, sinä kauhistut.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
Eikö jumalanpelkosi ole sinun uskalluksesi ja nuhteeton vaelluksesi sinun toivosi?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Ajattele, kuka viaton on koskaan hukkunut, ja missä ovat rehelliset joutuneet perikatoon?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
Minkä minä olen nähnyt, niin ne, jotka vääryyttä kyntävät ja turmiota kylvävät, ne sitä niittävätkin.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
Jumalan henkäyksestä he hukkuvat, hänen vihansa hengestä he häviävät.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
Leijonan ärjyntä, jalopeuran ääni vaiennetaan, ja nuorten leijonain hampaat murskataan;
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
jalopeura menehtyy saaliin puutteesta, ja naarasleijonan pennut hajaantuvat.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
Ja minulle tuli salaa sana, korvani kuuli kuiskauksen,
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
kun ajatukset liikkuivat öisissä näyissä, kun raskas uni oli vallannut ihmiset.
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
Pelko ja vavistus yllättivät minut, peljästyttivät kaikki minun luuni.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
Tuulen henkäys hiveli kasvojani, ihoni karvat nousivat pystyyn.
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
Siinä seisoi-sen näköä en erottanut-haamu minun silmäini edessä; minä kuulin kuiskaavan äänen:
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
'Onko ihminen vanhurskas Jumalan edessä, onko mies Luojansa edessä puhdas?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Katso, palvelijoihinsakaan hän ei luota, enkeleissäänkin hän havaitsee vikoja;
19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
saati niissä, jotka savimajoissa asuvat, joiden perustus on maan tomussa! He rusentuvat kuin koiperhonen;
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
ennenkuin aamu ehtooksi muuttuu, heidät muserretaan. Kenenkään huomaamatta he hukkuvat ainiaaksi.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Eikö niin: heidän telttanuoransa irroitetaan, ja he kuolevat, viisaudesta osattomina.'"
