Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Da svarede Elifas, Themaniten, og sagde:
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
Om man vilde forsøge et Ord paa dig, skulde du vel kedes derved? men hvo kan holde sig fra at tale?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Se, du har undervist mange og styrket de trætte Hænder;
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
dine Ord have oprejst den faldne, og du har styrket de bøjede Knæ;
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
men nu, det kommer til dig, da kedes du derved; det rammer dig, og du forfærdes!
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
Var ikke din Gudsfrygt dit Haab og dine Vejes Renhed din Fortrøstning?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Kære, tænk dig om, hvor er en uskyldig gaaet til Grunde? eller hvor ere de oprigtige udslettede?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
Saa vidt jeg har set, komme de, som pløje Uret, og de, som udsaa Møje, til at høste ind derefter:
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
De omkomme for Guds Aande og fortæres af hans Vredes Aand.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
Løvens Brøl og den grumme Løves Røst hører op, og de unge Løvers Tænder ere knuste;
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
Løven omkommer af Mangel paa Rov, og Løvindens Unger adspredes.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
Men mig er et Ord tilbragt hemmeligt, og mit Øre fattede en sagte Lyd deraf
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
i Tanker, fremkaldte ved Syner om Natten, naar dyb Søvn falder paa Folk;
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
da kom Frygt og Bævelse paa mig og bragte mine Ben til at skælve;
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
og en Aand gik frem for mit Ansigt; Haarene rejste sig paa mit Legeme;
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
den blev staaende, og jeg kunde ikke kende dens Skikkelse; der svævede et Billede for mine Øjne; det var stille, og jeg hørte en Røst:
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
Mon et Menneske kan holdes retfærdigt for Gud? monne en Mand være ren for den, som skabte ham?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Se, han tror ikke paa sine Tjenere, og sine Engle tillægger han Daarskab,
19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
endsige da dem, som bo i Lerhuse, og hvis Grundvold er i Støvet; man kan støde dem smaa før Møl;
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
fra Morgen og indtil Aften sønderknuses de; uden at der er nogen, som lægger det paa Hjerte, gaa de til Grunde.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Farer ikke deres Herlighed, som var i dem, bort? ja, de dø, men ikke i Visdom.
