Jób 38
1 Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
Så svarede HERREN Job ud fra Stormvejret og sagde:
2 Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
"Hvem fordunkler mit Råd med Ord, som er uden Mening?
3 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
Omgjord som en Mand dine Lænder, jeg vil spørge, og du skal lære mig!
4 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
Hvor var du, da jeg grundede Jorden? Sig frem, om du har nogen Indsigt!
5 Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
Hvem bestemte dens Mål - du kender det jo - hvem spændte Målesnor ud derover?
6 Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
Hvorpå blev dens Støtter sænket, hvem lagde dens Hjørnesten,
7 Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
mens Morgenstjernerne jubled til Hobe, og alle Gudssønner råbte af Glæde?
8 Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
Hvem stængte for Havet med Porte, dengang det brusende udgik af Moders Skød,
9 Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
dengang jeg gav det Skyen til Klædning og Tågemulm til Svøb,
10 Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
dengang jeg brød det en Grænse og indsatte Portslå og Døre
11 I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
og sagde: "Hertil og ikke længer! Her standse dine stolte Vover!"
12 Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
Har du nogen Sinde kaldt Morgenen frem, ladet Morgenrøden vide sit Sted,
13 Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
så den greb om Jordens Flige og gudløse rystedes bort,
14 Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
så den dannedes til som Ler under Segl, fik Farve, som var den en Klædning?
15 A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
De gudløses Lys toges fra dem, den løftede Arm blev knust.
16 Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
Har du mon været ved Havets Kilder, har du mon vandret på Dybets Bund?
17 Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
Mon Dødens Porte har vist sig for dig, skued du Mulmets Porte?
18 Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
Så du ud over Jordens Vidder? Sig frem, om du ved, hvor stor den er!
19 Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
Hvor er Vejen til Lysets Bolig, og hvor har Mørket mon hjemme,
20 Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
så du kunde hente det til dets Rige og bringe det hen på Vej til dets Bolig?
21 Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
Du ved det, du blev jo født dengang, dine Dages Tal er jo stort!
22 Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
Har du været, hvor Sneen gemmes, og skuet, hvor Hagelen vogtes,
23 Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
den, jeg gemmer til Trængselens Tid, til Kampens og Krigens Dag?
24 Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
Hvor er Vejen did, hvor Lyset deler sig, hvor Østenvinden spreder sig ud over Jorden?
25 Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
Hvem åbnede Regnen en Rende og Tordenens Lyn en Vej
26 Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
for at væde folketomt Land, Ørkenen, hvor ingen bor,
27 Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
for at kvæge Øde og Ødemark og fremkalde Urter i Ørkenen?
28 Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
Har Regnen mon en Fader, hvem avlede Duggens Dråber?
29 Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
Af hvilket Skød kom Isen vel frem, hvem fødte mon Himlens Rim?
30 Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
Vandet størkner som Sten, Dybets Flade trækker sig sammen.
31 Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
Knytter du Syvstjernens Bånd, kan du løse Orions Lænker?
32 Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
Lader du Aftenstjemen gå op i Tide, leder du Bjørnen med Unger?
33 Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
Kender du Himmelens Love, fastsætter du dens Magt over Jorden?
34 Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
Kan du løfte Røsten til Sky, så Vandskyl adlyder dig?
35 Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
Sender du Lynene ud, så de går, og svarer de dig: "Her er vi!"
36 Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
Hvem lagde Visdom i sorte Skyer, hvem gav Luftsynet Kløgt?
37 Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
Hvem er så viis, at han tæller Skyerne, hvem hælder Himmelens Vandsække om,
38 Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
når Jorden ligger i Ælte, og Leret klumper sig sammen?
39 Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
Jager du Rov til Løvinden, stiller du Ungløvers hunger,
40 Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
når de dukker sig i deres Huler; ligger på Lur i Krat?
41 Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
Hvem skaffer Ravnen Æde, når Ungerne skriger til Gud og flakker om uden Føde?
