Jób 37
1 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
Ces réflexions ont troublé mon cœur, et il s'est écoulé hors de son enveloppe.
2 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
Ecoute les accents de la colère du Seigneur; songe à tout ce qui sortira de sa bouche.
3 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
Il règne sur tout ce que le ciel recouvre, et sa lumière s'étend sur les ailes de la terre.
4 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
Des voix s'élèveront derrière lui, elles se récrieront avec insolence; elles ne changeront pas ceux qui le servent, parce qu'ils l'auront compris.
5 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
Le Tout-Puissant fera retentir son tonnerre; il proclamera ses merveilles; car il a fait de grandes choses qui nous sont inconnues.
6 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
Il commande à la neige de tomber sur les champs; il règle l'hiver, la pluie, les tempêtes et les inondations qui signalent sa puissance.
7 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
Il appose son scel sur la main de l'homme, afin que chacun connaisse sa propre faiblesse.
8 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
Les bêtes fauves sont entrées en l'asile de l'homme; elles se sont reposées sur sa couche.
9 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
Les douleurs envahissent ses chambres les plus retirées; elles naissent au plus profond de son âme.
10 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
Le Tout-Puissant de son souffle répand la froidure; il dispose de l'eau comme il lui plaît.
11 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
La nuée enveloppe aussi son élu, mais sa lumière la dissipe.
12 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
Et lui-même contourne selon sa volonté le cercle des travaux humains. Tout ce qu'il leur a prescrit,
13 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
Tout ce qu'il a réglé sur la terre le manifestera, et les champs, et les plantes, et sa miséricorde.
14 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
Recueille tout ce que j'ai dit, Job; contiens-toi, et ne perds pas de vue la puissance du Seigneur.
15 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
Nous savons que Dieu, avant de créer les êtres, a séparé la lumière des ténèbres.
16 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
Il prévoit la dispersion des nuages et la chute des méchants.
17 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
Ta robe te tient chaud: c'est qu'il fait régner le calme sur la terre.
18 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
S'il te protège, tu consolideras ce qui tombe de vétusté; les choses les plus fortes, sans lui, sont comme la vision de l'onde qui s'écoule.
19 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
C'est pourquoi, apprends-le-moi, que lui dirons-nous? Cessons nos longs discours.
20 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
Est-ce qu'il n'y a pas le livre ou bien le scribe, afin qu'étant homme je sache garder le silence?
21 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
La lumière n'est pas visible pour tous; la lèpre blanche s'attache aux vieux édifices, semblable à la faible lueur que Dieu répand sur les nuées.
22 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
L'aquilon amène des nuages éclatants comme l'or; ils ont la splendeur et la gloire
23 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
Du Tout-Puissant, et nous ne connaissons aucun vent qui lui soit semblable pour la force. Le souverain juge des choses justes croit-il devoir lui prêter la moindre attention?
24 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
Aussi les hommes craindront Dieu; les sages en leur cœur auront crainte devant lui.
